B747

Počátkem 60. let dostaly firmy Douglas. Lockheed a Boeing zakázku od amerického letectva na vývoj nového velkého letounu. Zakázku sice nakonec vyhrál Lockheed s typem Galaxy, ale Boeing zkušenosti z vývoje zúročil při tvorbě B747, který měl uvést leteckou dopravu do nové dimenze. Byl navržen velký a dlouhý trup s horní palubou nad přední částí trupu. Kapacita měla být okolo 500 cestujících. Díky obřím rozměrům letoun brzy vyfasoval přezdívku Jumbo Jet. Pro takový kolos pochopitelně neexistovaly motory, které by byly schopny něco tak gigantického dostat do vzduchu, proto současně firma Pratt & Whitney a General Electric začínají pracovat na tomto úkolu. V tak epochálním díle se pochopitelně objevila spousta podvozků, ale ty byly záhy vyřešeny a roku 1969 se první B747-100 odlepuje od země. Zajímavostí je, že výroba je tak nákladná, že nebyl vyroben ani prototyp - testoval se stroj, který byl již v následujícím roce nasazen na pravidelnou linku americké společnosti Pan Am. Brzy vzniká verze B747-200, která je již v úpravě pro osobní i nákladní přepravu a též s rychle přestavitelným interiérem. Verze 747-200 je dodnes nejúspěšnější, co do počtu prodaných B747. V roce 1973 přichází jako alternativa k Lockheedu Tristar a DC-10 verze B747-SP, která je zkrácená a má extrémně dlouhý dolet. Další přichází na řadu B747-300 s prodlouženou horní palubou. Roku 1982 přichází Boeing se zatím poslední verzí B747-400, která má nová křídla, kokpit, motory a je z nových materiálů, což ji činí nejekonomičtější verzí "sedmčtyřisedmy". B747-400 existuje též v nákladní a smíšené (pro cestující a náklad) verzi. Od roku 1992 jsou již dodávány výhradně čtyřstovky. Uvažovány byly i verze 500 a 600, ale vzhledem k celosvětové hospodářské situaci Boeing vývoj pozastavil.

Zajímavý je reklamní článek firmy Boeing pojednávající o B747-400: "Spotřeba letounu je13700 litrů za hodinu. Výška ocasu letounu je vyšší než šestipatrová budova. První let bratří Wrightů na letadle Kitty Hawk byl dlouhý 45 metrů, to je jako délka turistické třídy letounu. Když je Boeing plně naložen na jeho palubě se nachází ještě asi tuna vzduchu. Systém nakládání letounu umožňuje naložit 38 500 kilogramů zavazadel tzn. asi 3400 kusů za méně než 7 minut. Testovací program letounu trval 4 roky, stál 165 milionů dolarů a obsahoval více než 1300 testů."

Ještě dva rekordy a několik zajímavostí o B747-400: Nejdelší let byl z Londýna do Sydney - 18.105 km (20h a 9 min.) a nejvíce lidí bylo přepraveno v jednom letadle společností El Al Israel a sice 1087 lidí z Addis Abeby do Tel Avivu - šlo o operaci Salomon - o evakuaci etiopského kmene Falašů. Během tohoto letu se na palubě narodili 3 děti. V letadle B747-400 je 274 km kabelů a 8 km potrubí, výška letadla je jako výška šestipatrového domu, jedno křídlo váží přes 43 tun. Cena letadla od původní verze do verze B747-400ER vyšplhala z 20 na 211 miliónů $.

B747 je jistě nejobdivovanější dopravní letadlo, které každého zaujme svým tvarem a horní palubou, ovšem musím říci, že já osobně dávám raději přednost velkým Airbusům (A330 nebo A340). B747 jsou celkem nepohodlné, cestující nemá příliš místa a po deseti a víc hodinové cestě je celý zlámaný. Pravdou však je, že se v posledních letech ve velkém ustupuje od co největšího počtu sedadel a přednost je dávána většímu pohodlí cestujících, takže novější stroje jsou již mnohem lepší. Poslední verze B747-400 jsou již celkem pohodlné a mají stejně jako konkurence Airbus v každém sedadle počítač, který má cestujícím zkrátit dlouhý let. Těmito verzemi je cestování přece jen o něčem jiném...