- Se sériovou výrobou JAKu 40 se začalo roku
1967, aby vznikla náhrada za dosluhující vrtulová letadla Li-2 (Lisunov)
a částečně též jako náhrada za IL-12 a IL-14 (Iljušin). První letadlo
vzlétlo 21.10.1966. Výroba, kterou inicioval pochopitelně především
Aeroflot, trvala do roku 1985. Za tu dobu bylo vyrobeno okolo1010 kusů
letadel, z toho asi 750 pro Aeroflot.
- V době vývoje JAK 40 nebyla ekonomičnost
letů nijak prioritní, takže zřetel byl kladem spíše na prostor. Jde o
malé proudové letadlo se třemi motory. Při výpadku jednoho motoru je
letoun schopen stoupat i klesat, při výpadku dvou motorů je stále
schopen rovného letu. Postupně bylo vyrobeno několik verzí JAKů,
většinou pro speciální účely (radioelektronika, meteorologické
laboratoře apod.), také přestavitelné nebo kombinované verze
osobněnákladní, jedna verze měla dokonce české motory M-602. Za zmínku
stojí verze JAK-40D, která má dvě přídavné nádrže a navigační systém pro
mezinárodní lety. Po rozpadu sovětského Aeroflotu byla spousta těchto
letadel prodána soukromým vlastníkům, kteří je přestavěli na luxusní
letadla plná komfortu. Luxusní verze JAK-40 slouží např. jako polské
vládní letadlo.
- Let JAKem je celkem bezproblémový - nijak
pohodlný, ovšem většinou nejde o nijak extrémně dlouhou vzdálenost, aby
se to nedalo vydržet. Je to celkem zastaralý stroj, takže nástup zadní
částí působí už dnes spíše archaicky. Technický stav, resp. vzhled
interiéru bohužel odpovídá stáří letadel a vlastně i vlastníkům
(především aerolinie bývalého SSSR). Trochu mě jen zarazila sedadla
číslovaná azbukou... Dnes se na celém světě vydávají letenky dle
pravidel systému IATA a tak vlastně ani nemůže být letenka vystavena na
správné sedadlo. Na letence je A,B,C,D ale v letadle je začátek azbuky,
takže A, B, V, G...