Hledání na těchto stránkách
 , svátek má:
On line uživatelů:
 
 
 
Moje cesty 2005
 
2005 - Německo
    No Německo byl vlastně jen jednodenní výlet, takže to asi nemá smysl zahrnovat do kategorie cestování... Fotky ze saských ZOO (Weisswasser, Hoyerswerda a Senftemberg) sem dám jen hodně okrajově, bohatě postačí, když budou všchny v oddíle ZOO, ale jde o jinou věc - po několikáté jsem byl v SaurierParku v Kleinwece a v SaurierGarten v Grosswelce (asi 4 km od Bautzenu) - to jsou dva dnes již spojené parky s betonovými pravěkými zvířaty a pravěkými lidmi v životní velikosti a rozhodně je to senzační věc. Na to jak blízko je to od hranic, tak to nikdo nezná a přitom každý kdo tam kdy se mnou jel, byl naprosto unešený. Skutečně ty fotky a pohledy za to stojí...
ODKAZY: Fotky
Pohledy - SRN
ZOO - SRN

2005 - Maskarény a Madagaskar

Trasa: ČR > Francie > Mauricius (Mauricius > Rodriguez > Mauricius) > Réunion > Mauricius > Madagaskar > Mauricius > Francie > ČR

    Letošní cesta byla zvláštní a jiná od svého počátku vlastně až do konce... Na plánování jsem měl tentokrát tak málo času, že se vlastně o přípravě ani nedá mluvit. Jako velmi často jsem měl namířeno úplně jinam, než jsem nakonec jel. Původní záměr byl s přestupem v Austrálii objet Novou Kaledonii, Vanuatu, Šalomounovy ostrovy a Papuu - Novou Guineu, jenže nějak nezbyl čas na vyřizování víz a tak jsem horkou jehlou ušil cestu jinou.
    Rychlý plán byl s Air France přes Paříž na Mauricius, odsud s Air Mauritius na Rodriguez a zpět, poté znovu s Air Mauritius na Réunion a zpět s Air Austral, z Mauritia ihned na Madagaskar a po necelých třech týdnech zpět (Air Madagascar). Sice je to zbytečně dost letů a přitom je hrozně jednoduchá třeba přímá trasa Mauricius - Rodriguez - Réunion - Madagaskar - Mauricius, jenže ta komplikovanější verze je levnější... 6 letů je levnějších než 4...! Obdobně to platí i pro letenku z Evropy - cesta Praha - Paříž - Antananarivo (Air France) je dražší než Praha - Paříž - Mauricius - Antananarivo (opět Air France)... ale to příliš zabíhám do podrobností. Letenky byly asi jedinou pořádně zařízenou a připravenou záležitostí letošní dovči - ačkoli nakonec se ukázalo, že i tady byla mezírka... Pokud totiž přiletíte na Madagaskar s domácími aeroliniemi, máte až 50ti %ní slevu na vnitrostátní lety. Já jsem sice s Air Madagascar přiletěl, jenže se jednalo o let Air Mauritius operovaný Air Madagascar a na takový se slevy nevztahují. Česky řečeno je třeba aby letenka byla vydaná jako let Air Madagascar (a nejlépe přímo vydaná i touto společností).
    Netradičně se letos neočekávala v místě mé cesty žádná přírodní katastrofa, válka ani nic podobného, čili prognóza na bezvadný průběh dovolené, jenže finále vypadalo jinak než trénink... Jak jsem řekl cesta byla jiná už od samého začátku - poprvé jsem jel naprosto bez hotových peněz, poprvé jsem si zapomněl cokoli doma (hned několik věcí - např. adaptér na místní zásuvky aj.), poprvé jsem neprověřil bankovní účet, který používám výhradně při cestách, poprvé jsem nebyl nabitý informacemi o svém cíli (počasí, doprava aj.) stihl jsem jen to nejzákladnější, poprvé jsem ale naopak byl očkován aniž bych musel. Když to shrnu, dobře zařízené byly letenky, výborně jsem byl připraven zdravotně (a sice jak lékárnička tak teorie), měl jsem základní info o všech ostrovech, na Madagaskaru jsem stihl kontaktovat několik lidí, stihl jsem si najít ty cíle, které mně zajímají a sice detailně, ale bez ohledu na místní podmínky vytyčit hrubou trasu, vše ostatní jsem za chodu zjišťoval z průvodců nebo na místě. V případě Mauricia, Rodriguezu a Réunionu jsem měl vynikajícího průvodce Lonely Planet, což bylo dostatečné, ale průvodce Madagaskarem byl pouze Bradt a musím říci že ačkoli je rok co rok aktualizován, je bezmála nepoužitelný! Paní která ho píše je příliš subjektivní a fakta naprosto nesouhlasí (nejen záležitosti které se mohou měnit, jako ceny a časy, ale i neměnné údaje jako vzdálenosti - když se vydáte pěšky 6 km, je z toho 17 nebo naopak...). Největší neštěstí bylo bezpochyby, že jsem postrádal většinu praktických informací. Ale zpět k vlastní cestě...
    Katastrofa začala už na letišti v Plaisance na Mauriciu... Když jsem neuspěl v žádném ze čtyř letištních bankomatů, nezbylo než jít pěšky do prvního města... Ale ani jeden ze dvou bankomatů se nesmiloval... Každý z bankovních strojů ukazoval jinou hlášku, takže jsem z toho moc chytrý nebyl. Počkal jsem si až budou vybírat místní, abych zkontroloval jaké mají karty - stejné jako já...! Velice nepříjemná situace především proto, že můj plán byl tak nabytý, že nebyla žádná časová skulinka - nepočítal jsem ani s "rekreací", natož s prostoji okolo bankomatů. Situaci ještě komplikoval fakt, že byla sobota ráno a veškeré banky zavřené. Jedinou možností, kde dostat kloudnou informaci, bylo volat klientskou linku Komerční banky... Tím telefonátem začal skutečně katastrofický scénář - banka před týdnem (!) zrušila obě moje karty a nové se válejí na pobočce ve Varnsdorfu! Ta nepříjemná paní z KB mi vysvětlila, že není jejich povinností mně upozornit na výměnu karet a že jedinou možnost kterou mám, je vyzvednout si nové karty v KB Varnsdorf... Zkoušel jsem možnosti, které mi létali hlavou - vybrat, eventuelně převést peníze z účtu přes internet nebo mobil, platebním příkazem z místní banky odeslat peníze na účet někoho s kým se domluvím, vystavení jiných karet nějakou pobočkou MasterCard nebo Visa, ale údajně to nelze...! Nakonec paní přece jen změkla a řekla že si vlastně ještě můžu nechat poslat jiné peníze od někoho z republiky... No položil jsem telefon a rozjímal, co s tím - určitě existuje nějaké řešení, jen na něj přijít... Během tří cigaret jsem dostal hned tři nápady a tak jsem znovu volal klientskou linku... Už jsem byl zahřátý na provozní teplotu a tak stačilo jen málo... Tentokrát mi zvedl telefon chlap. Nejdřív řekl že ví o co jde, že seděl vedle kolegyně, když se mnou mluvila a v zápětí mně ujistil, že mi víc neřekne, jelikož se fakt nedá nic dělat... to bylo přesně to málo, které mi chybělo k tomu abych se dostal z klidu... Nejdřív jsem tomu člověku vysvětlil, co si myslím o jeho práci a o KB a vzápětí se zeptal na možnost náhradní hotovosti nebo náhradní karty - dvě varianty o kterých jsem něco matně věděl ze smlouvy s KB... Náhradní hotovost funguje tak, že po předlouhém papírování a vyřizování můžu někde v bance vyzvednout peníze až do výše toho co je na účtu, jenže jen jednorázově, takže veškeré peníze celou dobu po kapsách... Ta služba stojí 5000 Kč. Náhradní karta je ještě horší - funguje jen za účelem placení, nelze na ní vybírat peníze z bankomatu! A i za to se platí asi 5000 Kč! Ptal jsem se tedy na třetí možnost - elektronické odeslání "virtuálních" karet do jiné banky, kde mi jen dají kartu fyzicky - takže by vše bylo z KB jen ten plastový štítek z kterékoli místní banky, vždyť i tady se karty vydávají..., v případě že to není možné pak odeslání nových platebních karet nějakou zrychlenou poštou nebo kurýrní službou... Na všechny návrhy jsem dostal stejnou odpověď a nádavkem informaci, že i kdyby to jakkoli šlo, klientská linka mi nepomůže, protože to musí řešit přímo pobočka s níž mám smlouvu... Když to shrnu klientská linka pomohla jen k tomu, že jsem dostal telefonní číslo na KB Varnsdorf a zjistil jsem, co všechno nejde...
    Situaci bylo třeba řešit alespoň provizorně ihned, takže jsem obvolal bráchy abych je nasměroval na Western Union... Až do teď jsem netušil, že je tahle služba pro tolik lidí tabu... Relativně jednoduchý způsob jak dostat peníze může mít ale také pár háčků... Libor byl doma a měl peníze, ale nejbližší WU je údajně v Teplicích a v sobotu se brzy zavírá, takže jí nestihne, Kamil byl sice v Praze, ale měl jen pár stovek... Vždycky když odlétám na dovolenou, nechávám si v kanceláři v dřevěném "trezoru" 2000 Kč a někomu předávám klíče... Letos jsem tam (opět poprvé) nechal jen 1000 Kč, navíc člověk, který byl vyslán aby mně zastupoval a tedy měl klíče od trezoru se druhý den zbláznil - odjel do ústavu a klíče nikomu neodevzdal... Nechal jsem tedy ten naštěstí dřevěný trezor vypáčit. S mojí tisícovkou tam bylo 1750 Kč, Kamil přidal asi 600 z vlastních a odjel do WU. Já mezitím ukecal taxíkáře aby mně zadarmo odvezl do nejbližší otevřené Western Unionky na Mauriciu. Pak už to bylo jednoduché - Kamil vyplnil papíry, zaplatil, SMSkou mi poslal kód a já mohl vybrat 2000 Kč v místních rupiích (zbytek jsou poplatky)... Z nejhoršího na chvíli venku...
    Hned v pondělí ráno jsem volal KB Varnsdorf, ale situace nebyla o moc lepší než na klientské lince... To už jsem však byl celkem nažhaven a tak jsem si poté co jsem si od plic ulevil nechal zavolat ředitelku banky, tím nabraly věci přeci jen lepší směr. Paní ředitelka, když slyšela jak jsem, slušně řečeno, naštvaný, mi kupodivu nepověsila telefon, ale slíbila že mi do dvou hodin zjistí, jak lze situaci řešit. A skutečně, né snad že by to bylo jednoduché, ale možnost je... Když sepíšu žádost a odfaxuji jí do KB spolu s nějakou místní adresou, budou mi karty poslány službou DHL. První problém - kam to nechat poslat, když jsem pár dní na jednom ostrově, pár dní na druhým atd. a nevím jak dlouho to jde... Domluvil jsem se s paní ředitelkou, že se pokusí zjistit za jak dlouho by mohli být karty na Réunionu nebo Madagaskaru, zároveň jsem si řekl o číslo jejího mobilního telefonu, abychom již dále mohly komunikovat SMSkama (ty jsou cca 60x levnější než minuta hovoru). Druhý problém - nějaká spolehlivá místní adresa, vlastně ne místní - adresa na Réunionu nebo Madagaskaru, tedy někde, kde jsem v životě nebyl... Znovu zapojuji Kamila... Chci aby zavolal na Ministerstvo zahraničí a zjistil mi adresu některé ambasády kterékoli země nejlíp z EU. Informace, která je lehce dohledatelná na internetu (dokonce některé ty ambasády jsou i na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR), jenže oni mu řekli, že ty adresy nemají... DHL zase není schopna bez směrovacího čísla poskytnout použitelnou informaci o době přepravy... 3 až 10 dní je velký rozptyl - k čemu by mi byly karty na Réunionu i kdyby třeba jen jeden den po odletu...
    Jak tak nad tím ale přemýšlím, v každém hlavním městě jsou ambasády, banky a většinou letiště... Letiště - to bude moje adresa... Jedu na místní letiště do Plaisance, v kanceláři Air Mauritius se pokouším vysvětlit o co jde a co potřebuji... Nejdřív si určitě myslí, že jsem si přišel půjčit peníze, ale nakonec se zdá, že to chápou... Dostal jsem adresu kanceláře Air Mauritius Cargo na letiště v Madagaskarském Antananarivu a ujištění, že jim někdo zavolá, aby věděli o co jde... Na kus papíru sepisuji žádost a od letištních hotelových agitátorů ji faxuji do KB. Za několik hodin mi ředitelka Varnsdorfské pobočky posílá SMS, že žádost dostala a karty již odešli do Prahy na hlavní pobočku KB.
    Se dvěma tisícovkama jsem objel celý Mauricius a i když to byl spíš závod, stihl jsem téměř vše - vynechal jsem jen botanickou zahradu. Mezitím jsem zjistil další problém... i kdybych s těma málo penězi vystačil na Réunionu, budu mít problém na Madagaskaru, protože na letišti musím zaplatit víza (a na ty to asi stačit nebude). Když nezaplatím víza, nedostanu se pro své platební karty... Naháním další hotovost - z domova nechám po kolegovi z práce poslat Kamilovi do Prahy peníze, aby mi je opět přes WU poslal. Odletěl jsem na Rodriguez, ubytoval se a ihned šel zjistit jak vypadá místní situace, jestli je vůbec možné sem ty prachy poslat... Kamilovi pak posílám přímo adresu banky. Pro jistotu si nechávám poslat 7000 Kč, kdyby bylo nejhůř...
    Rodriguez i Réunion projíždím velmi úsporně a tak není problém vyjít. První cesta na Madagaskaru vede pochopitelně do Air Mauritius Cargo, ale nikdo DHL sem nezavítal..., navíc o ničem nikdo neví... Ještě asi dvě hodiny čekám na posledního zaměstnance, jestli náhodou, ale pak posílám SMSku ředitelce banky... V zápětí dostávám odpověď, že karty jsou na Madagaskaru a že mně DHL mělo telefonicky kontaktovat... Než dostanu číslo na místní kancelář DHL, ubytuji se v hotelu, odkud ihned volám... Je to zbytečně tak komplikovaný... Chtějí po mně jakési kódy a kdoví co všechno - nic z toho nevím... Když se začnu rozčilovat, zásilka se najde... Mám si pro to prý přijet... Už nevysvětluji, ale nadávám, že když ji neuměli doručit na adresu, kterou měli udanou, tak já rozhodně nebudu hledat jejich kancelář v milionovém městě, které neznám a kde se ulice nijak nejmenují... Nadiktoval jsem adresu hotelu a se slovy, že zítra dopoledne chci mít karty v hotelu jsem položil telefon... A druhý den po ránu kurýr skutečně dorazil...
    Aby to nebylo málo, karty byly neaktivní... Dostal jsem lihový fix, smlouvy a podrobné instrukce co dál. Všechno bylo celkem triviální až na husarský kousek jakým je odfaxování smluv ze středověku do KB... Na Madagaskaru je fax celkem zázrak, ale na hlavní poště v hlavním městě jeden muzejní mají... Uzavřel jsem tedy smlouvu s KB v Antananarivu a jakmile jsem ji odfaxoval, trvalo asi dvě minuty, než byly karty aktivní... Když jsem se vrátil, zeptalo se mně několik lidí, jestli už jsem změnil banku... Možná to zní hloupě, ale nezměnil... Ono to není o bance, ale o lidech, který tam pracují, nebo spíš pobírají výplaty!!! Smutné je, že je nutné dojít v celém tom řetězci až na ředitelku, jako první schopnou...
    Ale opět se vrátím k dovolené... Celé to byl kvůli lítání okolo peněz doslova závod, ale stálo to za to... Mauricius, kde není jediný původní obyvatel (žijí tu Indové, kreolové, číňani a pár bělochů), je sice hezké místo, ale ve srovnání s těmi ostatními prohrál... Rodriguez je o poznání senzačnější - není tady sice žádná atrakce typu ZOO, historická památka nebo pod., ale úžasný terén a příroda, korálové útesy a laguna cca 200 km2 (ačkoli zrovna mně se moře netýkalo) - ideální místo pro pěší turistiku, rekreaci u moře, relax atd. Bezva je že Rodriguez mimo hlavních "turistických tras"... Réunion je zvláštní místo - na jedné straně velmi vyspělá civilizovaná země - francouzské zámořské území, které je v EU, skutečně malá Francie, se spoustou civilizačních "nemocí", které si člověk na dovolené dokáže odpustit - dálnice přes půl ostrova, dopravní zácpy, spěch, kýčovitá letoviska, ale na druhé straně úžasné útesy a především vulkány (jeden aktivní - často aktivní). Nejvyšší hora se na tak malém území zvedá do výšky více než 3000 m.n.m. Réunion je ideální především na horskou turistiku. Skladba obyvatelstva je podobná jako na Mauriciu, jen je tady trochu víc bělochů. Jako každá francouzská kolonie je Réunion nekřesťansky drahé místo. Já měl kliku, že jsem potkal bělocha - důchodce, který má celou rodinu ve Francii a na Réunionu je tak trochu jako kůl v plotě mezi tou různobarevnou většinou. Byl rád, že si může s někým pokecat a tak mně dva dny vozil po ostrově - kam jsem si řekl... Je ale fakt, že jsem musel skousnout, jeho pokročilou krátkozrakost, neustálé "otírání" auta o jiná auta, ploty, zdi, popelnice atd., dokonce jsem ho jednou za jízdy budil...
    A Madagaskar? No to je úplně jiná kapitola - jiný svět... Středověk... Evropa před 200 lety... Pro turistiku jako takovou (nemyslím tím organizované zájezdy typu hotel, taxi, autobus apod.) je neskutečně obtížným cílem, ale o to je z toho lepší pocit. Než jsem odjížděl, našel jsem na internetu základní radu pro cestu na Madagaskar: "Co musíte udělat, když se rozhodnete jet na Madagaskar? Ještě jednou si položit otázku, jestli skutečně chcete jet na Madagaskar...!" V té hloupé větě není nic a přitom úplně všechno! Možná by bylo vhodné položit si tu otázku hned třikrát. Jednou možností (skutečně primitivní) je organizovaný zájezd, kdy od letadla dojedete do hotelu, kde dostanete najíst a neustále se o vás někdo stará. Druhou možností je jet neorganizovaně, ale omezit se jen na nejdostupnější - to už je mnohem horší ale zvládnutelné pro většinu... Znamená to bydlet a stravovat se po hotelích, dopravovat se po asfaltových silnicích a na větší vzdálenosti letecky. Pro spoustu lidí to znamená též průvodce nebo půjčené auto (půjčuje se jedině s řidičem, který slouží i jako průvodce). Bohužel to ale také znamená, že neuvidíte většinu zajímavých míst. A třetí možnost je ta moje - jet "na divoko"... A že je to skutečně složité a náročné až hrůza... Proč? Madagaskar je dvakrát větší než Británie a při té rozloze je tady pouhých 4000 km asfaltových cest. Většina silnic je nezpevněná, neznačená, sjízdná dle počasí, některé jsou horší než traktory vyjeté lesní cesty u nás!!! Dopravní prostředky jsou často historické v zoufalém stavu - bez oken, bez nádrže (stačí PET láhev), bez zapalování atd. Běžně jedete taxíkem 17 km po nezpevněné cestě třeba 2 - 3 hodiny! Cesta z Antananariva do Tolagnara trvá 45 hodin a to se polovina jede po asfaltu... Stravování... pokud nebudete nikdy koukat na ulici jak se prodávají potraviny a především maso, snad se i najíte... rozhodně to ale nebude od pouličních prodavačů, vždycky nejdřív rozeženou mouchy aby byl pokrm vidět, taky se může stát, že vám z kuřete před očima nejdřív oškrábe hrozen muších vajíček... 40ti %ní nezaměstnanost slibuje zážitky s žebráky a bezdomovci... trochu lepší je jih země, ale ultra katastrofa je hlavní město... nikdy jsem nesnášel děti jako právě v Antananarivu - ze 100 dětí jich 150 žebrá - většinou beze slova jen natahují ruce. Na Madagaskaru v podstatě neexistují běžné obchody (až na skutečně pár prvních vlaštovek) - prodává se buď za chůze z ruky nebo koše, nebo v různých kůlnách (ale nedá se to srovnat s našimi kůlnami). Kůlna o rozměru 2 x 3 m je často obchod a zároveň dvougenerační dům. V některých osadách se ještě údajně mění budoucí manželky za dobytek (většinou zebu). Na Madagaskaru neexistuje jediné trochu moderní město srovnatelné s Evropským - města jsou na míle daleko i za socialistickými Rumunskými městy. Jsou to spíš obrovské slumy. Smrad a špína. Hygiena není špatná, hygiena není žádná! Ulice sice mají jména, ale nemají cedule se jmény. Nejedno město bylo přejmenováno, přesto se nové názvy nepoužívají. Staré malgašské franky byly nahrazeny novými malgašskými ariary, jenže z nějakého divného důvodu v kurzu 1:5... Na Madagaskarů je tolik negramotů a hlupáků, že nejsou schopni tuto změnu akceptovat - nejsou schopni přepočítávat... A výsledek platí franky i ariary... V oběhu jsou i staré frankové bankovky i nové bankovky, které jsou zároveň obě měny... Jedna bankovka je zároveň 5000 franků a zároveň 1000 ariary... to je chaos při placení! Největší bankovka je 10000 ariary a 50000 franků, což je přibližně 100 Kč, mince se téměř nepoužívají... jste neustále nadití penězi... Když jsem vyměnil 6000Kč na letenku měl jsem okolo tři čtvrtě miliónu ariary - po stotisících sešité sešívačkou - to je pak peněženka každá kapsa...! Je toho moc, co člověka zaskočí nebo překvapí... Madagaskar je afričtější než Afrika sama... Ale to je právě to co mám rád... Miluji takové "křovácko", kde mi nic nepřipomene Evropu a nedovolí mi vzpomenout na pracovní a jiné problémy... Krom toho je Madagaskar, jak známo, senzační díky své přírodě - většina rostlin a živočichů je endemických (tzn. že jsou pouze tady a nikde jinde na světě), budete unešeni z lemurů, kteří si přijdou pro něco k jídlu a často se nechají i pohladit, z nepřeberného množství druhů chameleónů, žab, gekonů... Další příznivou skutečností jsou Malgaši - narozdíl od kontinentálních Afričanů přišli na Madagaskar asi před 2000 lety z Indonésie, Malajsie a Polynésie a ačkoli se za ty léta "kříží" s potomky afrických otroků (především z Mozambiku), nejde o typické africké černochy - jsou snědí (většinou né černí) často s asijskými rysy... Mezi Malgaškami se najde spousta hezkých holek... A co je na Malgaších nejhorší? Jediná věc která jim jde fakt dobře, od ruky a neskutečně rychle je (totální) destrukce Madagaskaru...! Ostrov je neustále vypalován po kusech i přes 100 km2!!! Jen kvůli místu pro rýži a lepší trávě na příští rok pro dobytek. To pochopitelně znamená, že prales mizí před očima, eroze je taková, že jí lze pozorovat a některé živočišné (a zřejmě i rostlinné) druhy jsou upalovány po stovkách... Na Madagaskaru např. žije nejvzácnější želva světa - želva angonoka - suchozemská želva bez přirozených nepřátel... Neslouží jako potrava ani zvířatům ani lidem a přesto jich najednou zůstalo posledních 100 ks...! Nejen že jich byla spousta upálena přímo, ale ty které zbyly nemají kde přežít - jejich biotop mizí v plamech... Obdobné je to tady se vším.
    Na závěr ještě několik příhod z Madagaskaru... Jak jsem řekl doprava je tady hodně zvláštní - na místo autobusů tady jezdí taxi-brousse (doslova taxi z buše) - je to jakýkoli dopravní prostředek, který pobere lidi - od pickupů, přes osobní auta, různé dodávky, po náklaďáky. Jednou jsem jel taxi-brousse z města Fianaransoa do Toliary. Šlo o dodávku Mazdu. Tytéž dodávky, které jsou u nás 9ti místné jsou zde pro 15 lidí. Začalo to nakládáním zavazadel... Veškerá zavazadla se vozí na střeše (a ani 400 kg není problém). V tomhle případě měl každý z cestujících minimálně 2 obrovské pytle, jeden člověk ještě čtvery masivní plnodřevěné dvoukřídlé dveře (spíš vrata) i s futrama, k tomu pár slepic, molitany apod. a kopec na střeše byl vysoký jako Mazda sama... 3 hodiny trvalo nakládání, plachtování a převazování. Vyjeli jsme pozdě za tmy. Na Madagaskaru je v noci v září pořádná zima a jelikož jsem to podcenil a měl s sebou jenom trika s krátkým rukávem a kraťasy, vždycky jsem v noci klepal kosu. Protože jsem naháněl čas, který jsem zpočátku musel věnovat lítání okolo platebních karet, jezdil jsem často přes noc kam se dalo... Když to spojím s nedovřitelnými okny je to síla... Já se se svou postavou navíc nevejdu mezi sedačky, takže můžu sedět buď rozkročmo nebo na "štorc", čili šílená cesta sama o sobě... Když jsme vyjeli z Fianaru řidič pustil nějakou tu šílenou "bambusovou" hudbu do repráků pod mojí hlavou - naplno jak je tady zvykem, takže se nedá ta cesta ani zaspat. Asi po hodině jsme zastavili na "WC přestávku" - to je velice oblíbená disciplína místních - všichni, chlapi i ženský vyskočí ven a začnou si ulevovat... To by nebylo až tak hrozné, kdyby s tím šli od vozu, ale to se většinou neděje a tak se tvoří smíšené řady obou pohlaví a obou potřeb... Mně osobně překvapilo, že do takové řady zasedávají i ženy "na úrovni" - takové ty, co vypadají jako sekretářky a dokonce i jeptišky...! Autobus se rozjel a brzy stavěl znovu na večeři - to je druhá oblíbená disciplína... obědy, večeře atd. v místních špeluňkách... Před nebo po zastávce na jídlo bývá obyčejně WC zastávka, protože na Madagaskaru záchody jsou tak akorát po hotelích... Když jsme se rozjeli, řidič zapomněl pustit kazeťák a tak jsem konečně usnul. Asi za hodinu mě probudila dlouhotrvající rána nebo spíš série ran... byl jsem přesvědčen, že se propadla střecha pod tím nákladem... Když jsem otevřel oči byl jsem zasypán střípky skla, ale střecha držela... Za jízdy se sesunul svah se stromem přímo před Mazdu, naštěstí nebyl strom dlouhý přes celou silnici - jen kousek za půlku, takže rozpáral bok auta, vymlátil všechny boční okna a prasknul přední okno. Kdyby byl strom o metr delší, asi bych se nevrátil... Po hodinové přestávce na vymetení střepů jsme se rozjeli, byla neskutečná zima... jako když jedete v noci (při cca 7°C) na motorce v kraťasech... Myslel jsem že dojedeme do prvního města a tam se auto vymění, nebo se aspoň okna zalepí, ale kde že... Zastavili jsme asi po dvou hodinách, řidič vystoupil a odběhl do nějakého domu - bylo mi jasné že pro kus igelitu na okna, jenže on si běžel jen pro teplou bundu... No jeli jsme takhle celých 400 km...!!! Když jsem ráno před šestou vystupoval v Toliaře nebyl jsem se schopen postavit... Svalil jsem se na paletu a musel jsem nejdřív rozmasírovat kolena, abych natáhl nohy...
    Jiná historka je z letadla... Letěl jsem právě z Toliary do Tolagnara z místní leteckou společností Air Madagascar letadlem Alenia ATR (to jsou malá vrtulová letedla, s nimiž létá i ČSA). Let byl naprosto bezproblémový, tedy až na přistání... Tolagnaro je město na trojúhelníkovitém poloostrově - ze tří stran obklopené mořem a krom toho je vyhlášené zářijovými a říjnovými větry, které nemají daleko k vichřici... V jednom takovém protivětru jsme právě přistávali... Nikdy jsem nezažil tak rapidní propady a turbulence tak nízko nad zemí. Ještě tak 10 - 15 m nad zemí bylo letadlo v úhlu asi 45° k přistávací ploše... křídlo kousek nad asfaltem... Poprvé v životě jsem přistával čtyřmi přískoky téměř z kola na kolo...
    Těch příhod z Madagaskaru je nepočítaně, ale raději už jen poslední nebo spíš tři v jedné... Při jedné z nočních cest taxi-brousse jsem si vylezl o WC přestávce zakouřit. Když šel okolo černoch, shodil mi žhavé mezi prsty u nohy... Jako vždycky jsem byl tak zmrzlý, že jsem to ani neregistroval, všiml jsem si až když jsem byl pořádně spálený... Nechal jsem to být, protože dokud je to puchýř, není cesta pro infekci... Jenže... o několik dní později jsem přijel do Périnetu (Andasibe National Park), který je známý především svou populací indriů, což jsou největší lemuři a tak trochu jiní než ti ostatní barvou i postavou připomíná tak trochu pandu, čumákem a očima spíš plyšového medvěda a uši má z koaly... Nádherné a velmi vzácné zvíře, které není v žádné ZOO na světě. Každá 3í - 5ti členná rodina potřebuje teritorium okolo 10 ha, takže není jednoduché indri vidět. Právě v Périnetu je to asi nejpravděpodobnější. Když jsem z průvodcem zaplul do pralesa (bez průvodce se nesmí), brzy jsme narazili na jednu rodinku indriů, ale jelikož mi to na dálku nestačilo, ukecal jsem ho, abychom šli za nimi. Nejdřív se vykrucoval, že na to nemám boty (přitom jsem měl univerzální pantofle...), ale pak šel... Po třech čtyřech metrech se zastavil, že to dál nejde. Dal jsem mu brašnu od videokamery a po čtyřech se pustil do prodírání mezi liánami po svahu za indrii. Hustá spleť rostlin, že není vidět co je pod ní... neustále jsem sklepával pavouky a housenky, až jsem se dostal na metr a půl od indriů... Při té příležitosti jsem si ale strhl ten puchýř... Bylo to už necelý týden před odletem - na ošetřování nebyl čas, takže muselo stačit umytí mýdlem... Následující den jsem se přes Moramangu a Brickaville dojel do Toamasiny a další den ráno jsem se chtěl dostat do Akanin'ny Nofy - maličké vesničky na břehu jezera Ampitabe. Nevede tam žádná cesta, jen po vodě po kanálu Pangalanes. Jde asi o 50 km, ale není zde žádná pravidelná linka, takže jsem s tužkou a papírem s Malgaši nakreslil podmínky a cenu a vyjeli jsme... Z dvouhodinové plavby byla osmihodinová... Do Akanin'ny Nofy jsem dorazil večer bez ničeho - jen s videokamerou (všechno zůstalo v Toamasině v hotelu). Palmarium, které jsem chtěl vidět bylo již zavřené, takže nezbývalo než jeden ze tří luxusních hotelů (asi nejdražší na celém ostrově). A tady bylo dilema... Loď se ráno vrací v 6.30, déle to nejde... Palmarium otvírají v 8... do Akanin'ny Nofy nevede žádná cesta, nejsou tu auta, a těch 18 km na silnici se pěšky jít nedá jelikož je to oddělené pralesem, kde se nevyznají většinou ani místní... žádné pravidelné lodní linky tady neexistují... Co ráno? Návrat nebo Palmarium? Musím být do čtyř zpátky v Toamasině, abych zaběhl do hotelu pro věci a stihnul taxi-brousse na noc do Antananariva a tam následně letadlo domů... No řek jsem si že to risknu a půjdu do Palmaria, je to asi kilometr odsud, tak tam třeba bude nějaká cesta - vyšlapaná pěšina... nebo třeba ukecám černocha s pirogou... V hotelu jsem zjistil že do města pojedou lodí až zítra ráno. Vydal jsem se do Palmaria.Když jsem tam viděl molo ihned jsem ptal jestli pojede nějaká loď kamkoli kde je silnice, řekli mi že ano - druhý den ráno...!!! Prošel jsem všechno a každého se ptal... dneska nic! Už mi zbyl jen Busch House - poslední hotel - patří němcům a obsluhuje tady Francouz, šel jsem za ním a ptal se... Slíbil, že po obědě poveze motorovým člunem, čtyři lidi z hotelu do Toamasiny, tak že mně vezme... V podstatě mi o chlup neuletělo letadlo domů... Všechno jsem stihnul, sice tak tak ale stihnul... V Antananarivu na letišti se do mně dala horečka a noha, která mezitím řádně zhnisala, už bolela až po koleno, barvy dávali tušit blízkou otravu... Nemohl jsem se ani ošetřit, protože už jsem měl odbavená zavazadla, takže to muselo počkat do večera na Mauricius... Dal jsem si "první pomoc", ale nebyl jsem schopen chůze - chtě nechtě jsem musel strávit noc v letištní hale. Nadopoval jsem se prášky, což pokračovalo i během celého letu, takže horečka ustoupila (aspoň na chvíli), ale na nohou jsem nakonec vyfasoval nejen mastičky, ale i antibiotika a dvoutýdenní léčení...
Vrátil jsem se domů totálně zmadagasakrovanej, ale fakt to bylo super!!!
ODKAZY: Fotky ; Mapy
Pohledy - ČR ; Francie ; Mauricius ; Réunion ; Madagaskar
ZOO - Mauricius ; Réunion ; Madagaskar
Letiště - Praha (PRG) ; Paříž (CDG) ; Plaisance (MRU) ; Plaine Corail (RRG) ; Gillot (RUN) ; Ivato (TNR) ; Toliara (TLE) ; Tolagnaro (FTU)

<<< Předešlá část (2004) Pokračování (2006) >>>

Poslední úprava stránek: 12. března 2011