Postup a technologie

1) „TECHNICKÉ VÝKRESY“

• překreslení obrázků do digitální, vektorové „technické“ podoby

• zvětšení či zmenšení výkresu do měřítka

• eventuální korekce jednotlivých částí, tak aby poměr odpovídal skutečnosti
(takto je obvykle třeba zhotovit minimálně pohled z boku, z předu a ze zadu, případně i z vrchu a základní detaily – obvykle hlava, někdy končetiny, případně ostatní)

• výkres hlavní nosné konstrukce (do zpracovaných výkresů) - nosná konstrukce, tedy trubky včetně všech ohybů a úhlů napojení - alespoň dva pohledy, případně zvlášť přední a zadní končetiny nebo pod. (to je nezbytné, aby byla celá nosná konstrukce skrytá uvnitř těla a končetin zvířete)

• výkres základních rovin zvířete – obvykle je nezbytná mediána těla a končetin (kaudálně kraniální i laterálně mediální směr), horizontála těla a končetin (dorzálně ventrální směr těla a proximálně distální směr končetin) a transverzála hlavy (orálně aborální směr) – tím jsou stanoveny základní osy zvířecího těla



2) ZÁKLADNÍ VNITŘNÍ KONSTRUKCE A STOJAN

• základní konstrukce z trubek (průměr dle velikosti zvířete) - co nejpřesnější dle výkresu (aby byla uvnitř těla a končetin). Vertikální prvky procházející končetinami jsou delší (sahají až „pod zvíře“, kvůli pozdějšímu upevnění na „stojan“ a následné instalaci)

• upevnění základní konstrukce na stojan –  přivaření horizontálních kovových prvků (např. z lešenářských trubek) na konce prodloužených vertikál, tak aby umožnily postoj konstrukce a zabránily jejímu zkřížení. Stojan později slouží k osazení a upevnění celé plastiky.



3) ZÁKLADNÍ OSY A ROVINY ZVÍŘETE

• přivaření trnů z hlazené ocelové kulatiny na hotovou základní konstrukci

,• spojení vrcholů trnů průběžnou ocelovou tyčovinou = vytvoření základních os a rovin zvířete (technologicky by se dalo říci řezy zvířetem), které slouží jako základ celého skeletu



4) VNĚJŠÍ ŽELEZNÝ SKELET

• zhotovení kompletního skeletu (na základní konstrukci s osami těla) ze silnějších, ale tvárných drátů (průměr 4 – 6 mm) - dráty ohnuté do různých tvarů (jakoby představovaly obrysy řezů či tomografických skenů dané roviny zvířete) přivařené horizontálně i vertikálně, případně diagonálně. Jejich vzájemným křížením a svařováním vzniká výsledný tvar a skelet zároveň získává tuhost.
(tato část je prováděna jen podle fotografií či jiných obrázků, tzn. velkou měrou podle fantazie a zručnosti... - k tomu je často třeba i nějaká znalost zvířecí anatomie).

• doplnění drátů do všech míst, kde dochází ke změně směru rovin (např. napojení končetin na tělo apod.)

• vyztužení větších částí přiléhajících k tělu malou plochou (např. křídla, rohy atd.) - ocelovou kulatinou, případně trubkou uvnitř skeletu nebo přivařením druhého konce k jiné části těla (např. špička ocasu k noze)

• případné vyztužení konstrukce - podle velikosti, tvaru, eventuelně pozice zvířete – několik trubek či tyčí uvnitř přivařených k základní konstrukci i k drátěnému skeletu a také vzájemně svařených v místech křížení.

• velmi malá zvířata musí být zhotovována vždy na nějakém předmětu (větev, kámen apod.) – kvůli zabránění polámaní malých částí (např. nohy malých ptáků)



5) PLETIVOVÝ POVRCH

• opatření celé kostry dvěma vrstvami králičího (králíkářského) pletiva - pletivo uchycené ke skeletu a vzájemně propletené veškeré jednotlivé díly

• opatření pletiva cementovým nástřikem (tzv. špric)



6) ZÁKLADNÍ SPODNÍ BETON

• případné upevnění hmatových vousů nebo pod. (např. z rybářského vlasce) přímo na konstrukci - ještě před betonováním

• postupné nanesení betonu z betonářského písku s větším obsahem pojiva a potřebnými přísadami a příměsemi (tzv. stavební chemie) na pletivo - v celé ploše
(protlačením betonu přes oka pletiva se z betonu stává železobeton)



7) PENETRACE

• opatření suchého spodního betonu penetračním nátěrem nebo kontaktním můstkem (s obsahem písku, granulátu nebo pod.)
(s vrchní krycí vrstvou pak vše funguje na principu spřaženého potěru)



8) VRCHNÍ KRYCÍ BETON

• připevnění očí do připravených očních důlků - přelepení skleněných (preparátorských) očí lepící páskou, přilepení silikonem do očních důlků, vzájemné srovnání, podmáznutí hustším betonem (kvůli sjíždění než silikon zaschne)

• postupné nanášení betonu z jemného písku, většího množství cementu a několika přísad a příměsí (tzv. stavební chemie) na zaschlou penetraci nebo kontaktní můstek - po menších částech a v souvislých vrstvách

• kontinuální vytváření veškerých detailů (peří, šupiny, vrásky, výčnělky atd.) - zároveň s betonováním a v jeho celém průběhu

• stáčení zavadlého betonu (hrubší povrch)

• postupné uhlazování stočeného povrchu velmi malým plochým ocelovým předmětem - "hladítkem" - nejlépe ocelovou spárovačkou (platí i pro velké plochy - uhlazení zednickou ani atikovou či "památkářskou" lžící není dostatečné), velmi malé detaily musí být vyhlazeny skalpelem nebo podobným předmětem
(velmi titěrná, nepříjemná a zdlouhavá práce... není-li však požadován úplně hladký povrch, může být vyhlazování vynecháno; v opačném případě se musí velikost ploch nanášeného betonu podřídit časové zvládnutelnosti vyhlazování)

• nanášení betonu i jeho finální úprava (stáčení a vyhlazování) je prováděno zásadně po celých jednotlivých plochách v jednom časovém úseku - provedení jen části plochy a dodělání zítra není možné - beton nelze v ploše spojit tak aby nebyl spoj viditelný - veškerá napojení musí být výhradně v místech lomů rovin - ostrých ohybů (např. v místě napojení končetin k tělu, rohů k hlavě apod.)

• odstranění větší prohloubenin z povrchu na vrchní straně - v případě, že jde o plastiku určenou pro exteriér - v prohloubeninách by se držela voda, která by v zimě zamrzla a poničila sochu

• průběžné vlhčení betonu (např. rozprašovačem) a později kropení (po zaschnutí povrchu)



9) NÁSTŘIK

• delší technologická přestávka - patřičné vyzrání betonu (v závislosti na počasí a teplotě)

• opatření sochy potřebnými chemickými nátěry - např. protiabrazní, neutralizace solí apod. 

• základní nátěr bílou (nebo jinou světlou) barvou (po vyschnutí chemických nátěrů)

• vrchní finální nástřik sprayerskými barvami (na zaschlý základní nátěr)
(vhodnější - lepší a trvalejší by bylo použít airbrush s akrylátovými barvami)
 
• dotvoření detailů a málo přístupných míst menším (nejlépe školním) štětcem

• opatrné odstranění lepící pásky skalpelem z očí (po zaschnutí nástřiku)



10) INSTALACE
instalaci si zákazník provádí sám - obvykle v exteriéru (venku), tzn.:

• usazení sochy do vyhloubené díry

• obednění stojanu (železné konstrukce pod nohami zvířete)

• zabetonování stojanu (beton s kamenivem)

• terénní úpravy, případně dotvoření pozadí či jiných prvků imitujících prostředí atd.

• osazení jmenovky případně infotabule (např. v zoo)