Jak sebevědomý a výbojný Turecký sultán Mohamed IV. (též Mehmed či Mehmet IV.), tak ruští nebo v tomto případě ukrajinští kozáci byly velice kontroverzní postavy v nejen Evropské historii. Kozáci byli původně dle jedné teorie nevolníci a dezertéři, dle druhé kočovníci. V podstatě byli vyhlášení jako válečníci či bandité. Byli po dlouhou dobu de facto nezávislí na ruském carovi, později tvořili volné jízdní jednotky ruské armády. K Rusku připojili Sibiř i Aljašku. Záporožští kozáci měli dokonce v 16. - 18. století v Záporoží nezávislou "kozáckou republiku". Jejich výboje vedli především proti Polsku, ale zdaleka to nebyl jediný cíl. V historii byli kozáci střídavě spojenci Turků a střídavě s nimi bojovali a to i v rozmezí pár let.
    Mohamed IV zvaný též Avci (lovec) nastoupil na trůn ve svých sedmi letech - v roce 1648, kdy byl při povstání vyvolaném hladomorem svržen a zabit jeho otec sultán Ibrahim I. Jeho matkou byla ruská konkubína. Panování Mohameda IV. bylo známé obrovským rozmachem směrem do Evropy. Dobil ostrovy v Egejském moři až k Benátkám, vedl úspěšná tažení v Transylvánii a Polsku. Středem jeho zájmu byla též Ukrajina a právě zde začíná ta velice známá úsměvná korespondence sultána a Záporožských kozáků, kterou později dokonce zachytil na plátno ruský malíř Ilja Jefimovič Repin - vskutku nádherný obraz s názvem "Záporožští kozáci píší odpověď sultánovi Mehmedovi IV."
    Sultán ve snaze bez boje si podrobit část Ukrajiny napsal Záporožským kozákům dopis tohoto znění:
 

"Jako sultán, syn Mohameda, bratr slunce a měsíce, vnuk a vicekrál Alláha, vládce království Makedonie, Babylonu, Jeruzaléma, Horního a Dolního Egypta, císař nad císaři, panovník nad panovníky, výjimečný rytíř, nikdy neporažený, vytrvalý strážce hrobky Ježíše Krista, správce vybraný samotným Alláhem, naděje a útěcha muslimů, vítěz nad křesťany a jejich velký ochránce - nařizuji vám, záporožským kozákům, abyste se mi dobrovolně a bez odporu podřídili, a zdrželi se obtěžování dalšími útoky."

"Záporožští kozáci tureckému sultánovi!
    Ó sultáne, turecký ďáble a příteli a potomku ďábla, tajemníku samotného Lucifera. Jaký ďábelský druh rytíře to jsi, když nedokážeš zabít ježka s holou prdelí? Ďábel sere, tvoje vojsko žere. Nepodřídíš si, ty zkurvysynu, křesťanské syny; nebojíme se tvojí armády a budeme proti ní bojovat na zemi i na moři, matkomrde.
    Ty babylonský kuchaři, makedonský koláři, sládku z Jeruzaléma, ovcomrde z Alexandie, pasáku prasat z Horního a Dolního Egypta, arménské prase, podolský zloději, tatarský pohádkáři, popravčí z Kamence a hlupáku celého světa a podsvětí, idiote před Bohem, vnuku hada, vřede na svém ptákovi. Prasečí rypáku, kobylí prdeli, jateční pse, nepokřtěná hlavo, přeřízni vlastní matku!
    Tak prohlašujeme my záporožští, ty ubožáku. Nebudeš pást ani křesťanská prasata. Tím končíme, protože neznáme datum a nemáme kalendář; měsíc je na nebi, léta páně, ten samý den jako každý jiný, takže si polib prdel!

Ataman Ivan Sirko s celým záporožským vojskem."

"Запорізькі козаки турецькому султану!

    Ти – шайтан турецький, проклятого чорта брат i товариш і самого Люципера секретар! Який ти в чорта лицар коли голою сракою їжака не вб'єш? Чорт висирає а твоє вiйсько пожирає. Не будеш ти, сукин ти сину, синiв християнських пiд собою мати, твого вiйска ми не боїмося, землею i водою будем битися з тобою, распройоб твою мать.
    Вавілонський ти кухар, Македонський колесник, Ієрусалимський бровирник, Олександрійський козолуп, Великого й Малого Єгипта свинар, Армянська свиня, Подолянська злодiюка, Татарський сагайдак, Каменецький кат, і всього світу і підсвіту блазень, а нашого Бога дурень, самого гаспида онук і нашого хуя крюк. Свиняча морда, кобиляча срака, різницька собака, нехрещений лоб, мать твою в'йоб!
    Отак тобі козаки відказали плюгавче! Невгоден єсі матері вірних християн! Числа не знаєм бо календаря не маєм, місяць в небі, рік у книзі, а день такий у нас як і у вас, поцілуй за те у сраку нас!..

Пiдписали: Кошовий отаман Іван Сірко зо всім кошом запорізьким" 

    A jak se dále odvíjela historie...? Mohamed IV. na dopis nereagoval, dál se snažil podnikat své výboje do Evropy až narazil. Roku 1683 při tažení přes Uhry na Rakousko byli Turci poraženi v Bitvě u Vídně, kde bojovali vojska německá, rakouská a polská pod vedením polského krále Jana III: Sobieského. Na jejich straně byli údajně i kozáci. Turecká vojska byla hnána svinským krokem do hloubi Balkánu. Velitel velkovezír Kara Mustafa byl za tak ostudnou porážku rituálně popraven v Bělehradu. Byl uškrcen hedvábným šátkem, poté mu byla uříznuta hlava a předložena sultánovi na stříbrném podnose a poté umístěna na sloupu u paláce v Edirne. V roce 1687 byl Mohamed IV. sesazen a uvězněn. V roce 1693 ve vězení v Edirne umírá. V následujících stoletích Turecko už více méně ztrácí své državy a jeho hranice se postupně ustalují v dnešních podobách.

Jak je někdy dobré říci důrazné NE... I v dnešních dobách by bylo občas záhadno řešit nejen mezinárodní a politické situace s takovouto razancí a nadhledem... Asi to chce "mít žaludek" toho banditi, tedy kozáka...