|
Moje cesty |
|
!!! Vyberte v menu konkrétní položku !!! |
Jedna
z datově nejobsáhlejších sekcí na těchto stránkách je věnovaná té z
největších drog - cestovatelské vášni.
K dnešnímu dni jsem navštívil
49 států a závislých území:
Evropa (25 zemí): ČR, SR, SRN, Polsko, Maďarsko, Bulharsko,
Rumunsko, Srbsko, Rusko (i Kaliningradská oblast, Tatarstán a
Udmurtsko), Švédsko, Finsko, Norsko,
Dánsko (Jutský poloostrov a ostrovy Sjaelland, Fyn, Falster, Lolland),
Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Rakousko, Švýcarsko, Francie,
Španělsko, Řecko, Itálie, Ukrajina, Modavsko a Podněstersko (sporné
území - de iure část Moldavska, de facto nezávislý stát)
Asie (5): Turecko, Sýrie, Jordánsko, Jižní Korea (včetně
ostrovu Cheju), Uzbekistán
Afrika (6): Maroko, Egypt (i Sinaj), Madagaskar, Mauricius
(ostrovy Mauricius, Rodriguez), Réunion, Seychely (ostrovy Mahé,
Praslin, La Digue)
Austrálie a Oceánie (1): Fidži (ostrov Viti Levu)
Střední Amerika (13): Anguilla, Antigua a Barbuda (ostrov
Antigua), Nizozemské Antily (ostrov Sint Maarten), Guadeloupe
(ostrovy Basse Terre, Grande Terre), St. Martin, St. Kitts a Nevis
(ostrovy St. Kitts, Nevis), Montserrat, Dominika, Martinik, Svatá
Lucie, Svatý Vincent a Grenadiny (ostrovy Sv. Vincent, Bequia, Union
Island), Barbados, Grenada
Krom výše uvedených ještě sporná území, exklávy / enklávy atd.
(1): Melilla (španělská enkláva na severu Maroka - oficiálně
španělské autonomní město, nárokuje si ho Maroko)
A také bývalé země: vynechám-li naše bývalé útvary - ČSSR a
ČSFR, tak jsem stihnul ještě i NDR, NSR a Západní Berlín a taktéž
Srbsko jsem stihl v éře SFRJ a později Jugoslávie (tj. Srbsko, Černá
Hora a tehdy během války nejasně postavené ostatní dnes již
samostatné země).
Začalo to už hodně dávno, když jsem
někdy tak okolo první třídy objevoval okolí obce pěšky nebo kolmo a
posléze vlakem republiku. Duchem cestovatel (aspoň teoreticky) se ze
mě stal už na prvním stupni na základce, když jsme se učili o
místním rodáku - vynikajícím cestovateli
Tadeáši Haenkem. Uchvátilo
mě to natolik, že jsem byl v momentě rozhodnut, že budu taky
cestovatelem.
První zahraniční sólo cestu jsem
podnikl jako ještě nezletilý čerstvě čtrnáctiletý... Dnes to zní
směšně, ale za socialismu nezletilí nemohli mít cestovní pasy. Já
jsem na to potřeboval nejen písemné svolení obou rodičů, ale taky
písemný souhlas tajemníka MNV stvrzený soudružským razítkem...
Jakmile jsem cestovní doklad dostal, narostly mi křídla a začalo
poznávání socialistického bloku. To mi ovšem brzy přestalo stačit a
tak jsem už v osmdesátém osmém začal připravovat okružní cestu po
celé Evropě, která měla proběhnout bezprostředně po matuře. Nevěděl
jsem jak, ale věděl jsem, že to projedu. Původně jsme na to byli dva
a ani jeden z nás si neděl hlavu z ostnatých drátů. Bral jsem to
tak, že takovéhle otázky budu řešit operativně na místě. V té době
nás měli všichni za blázny, což jsem ještě podtrhl svým veřejným
výrokem... měl jsem takový zvláštní živý sen, že do konce roku
přijde převrat... To bylo z kraje roku 1989. Když jsme seděli s
partou spolužáků po obědě na praxi v pražské ZOO, tak jsem jim to
nahlas řekl a byl jsem o tom tak přesvědčen, že jsem se z některými
i vsadil... To jsem byl teprve za idiota. Jenže uplynulo půl roku a
vše vypadalo naprosto jinak... Jak se mi hodilo, že mám prostudované
poměry v celé Evropě, že mám kompletně vypsané vlakové i lodní spoje
na svou okružní cestu...
Ještě za socialismu (už v tom
uvolněném mezidobí) jsem se školou stihnul Západní Berlín a hned na
to s partou i Rakousko, ale nezadržitelně se přiblížila maturita a
náš odjezd za poznáváním Evropy. Všechno precizně a maximálně
připravené, jenže asi dva týdny před maturou přišel kolega, že z
rodinných důvodů jet nemůže a odložit se to prý nedá, že musí být
celé prázdniny doma (nakonec jel do Řecka). No nic mě takové věci
obvykle nezastaví a tak jsem jel sám. Naši byli v tomto ohledu
skvělí - vždycky mě pouštěli samotného kamkoli, jenže tahle cesta
byla přece jen trochu jiná a mnohem delší. Ani tentokrát mamina
nedělala nejmenší problémy, naopak osobně dohlížela, abych měl
všechno, aby mi něco nechybělo... To bylo "vem si ještě tohle a
tamhleto...". To byly rady, jakoby sama zcestovala půl světa...
Spoustu věcí, jako ještě neprotřelý, jsem neuměl objektivně posoudit
a tak jsem odjížděl jako Ježíšek - obtěžkán krosnou, obrovskou
koženou taškou a k tomu ještě nacpaná igelitka jídla... celých 42
kg!!! Ještě teď jsem servanej jak vozejk, když si na to vzpomenu...
No velice cenná zkušenost - od té doby už se mnou nikdy nebalila!
Cestu jsem v pozměněné podobě nakonec
absolvoval, ale byla to muka. Měl jsem s sebou tak 80% úplných
zbytečností. Každopádně poslední počin, kdy jsem musel vyřizovat
desítky víz. Na štěstí už jich není třeba tolik, ale tenkrát jsem
asi 2 týdny nedělal nic jiného než běhal po ambasádách a všude je
ukecával, aby mi vydali víza na počkání nebo aby je připravili bez
pasu a ten, že pak přinesu až si pro ně přijdu - časově jsem si
nemohl dovolit nechat ho ležet někde třeba tři dny. Jo to byly časy
- snad až na dvě vyjímky byla vízová celá Evropa, včetně třeba
Německa.
Tím se ovšem všechno tak nějak
nastartovalo. Pak už následovali další a další cesty. Ze začátku
většinou stopem skoro bez peněz, ale ani to nemohlo být na pořád -
létání na sebe nemohlo nechat dlouho čekat... Ale předpokládám, že
je zbytečné pokračovat dál. Spousta z mých cest je v jednotlivých
kapitolách této sekce. Začátky jsou sice tak trochu strohé, ale
novější cesty jsou popsány mnohem podrobněji, doplněny stovkami
fotografií, nějakou tou mapkou, článkem nebo ve dvou případech
dokonce i "knížkou". Jednotlivé
cesty jsou odkazy propojené na pohledy, ZOO a jiné záležitosti,
které s tou kterou cestou nějak souvisí.
Dost podrobné cestovatelské informace
o mě, mých cestovatelských počinech nebo názorech atd.
je možné přečíst také v profilu na
Hedvábné stezce nebo tentýž profil přímo tady na stránce "Profil
z Hedvábné stezky"- vypadá sice trochu jinak, ale je to opravdu
úplně totéž - bez úprav.
|
|
|