Stejně jako loni jsem i letos
absolvoval konferenci EARAZA. Tentokrát však zasněženou Moskvu
vystřídal horký Taškent. A naštěstí, na rozdíl od Ruska, bylo v
Uzbekistánu více času, takže ta oficiální cesta byla i tak trochu
více "turistická", i když... Jak se to vezme. V Rusku byl naprosto
volný pohyb, to se o Uzbekistánu říci nedá. Více času, více
"výletů", ovšem konference byla též mnohem více "oficiální" - na
úrovni delegace a tak byla některá opatření zbytečně přehnaná.
Pominu-li záležitosti, které mi přijdou jen komediální a teatrální,
ale jinak se mě nedotýkají (např. policejní doprovody s majáčky),
pak horší byl fakt, že byla většina přesunů a výletů organizována.
Nebylo možné zajet si po vlastní ose do Termezu nebo podobně.
Pochopitelně s odůvodněním "z bezpečnostních důvodů"...
Uzbekistán je nádherná
středoasijská země, kam asi sotva někdo sám od sebe zavítá. Málo
koho napadne, že právě sem by se mohl zajet podívat. Přesto (nebo
právě proto) je to země naprosto úžasná, plná památek starých okolo
2500 let. Vedla tu Velká hedvábná stezka a to fakt, který sem táhne
tu hrstku turistů, stejně jako jména někdejších vládců jako byl
Ulugbek nebo ještě proslulejší Timur. Na těch třech faktech je de
facto postaven běžný turistický ruch země. Krom toho sem ovšem
zavítají i ekoturisté nebo lidé, kteří zde zkrátka projíždí, což
není až tak výjimečné vzhledem k faktu, že se o Taškentu vždycky
říkalo a znovu říká, že je Křižovatkou východu nebo střední Asie.
Historická centra (především Samarkand, Buchara a Chiva) jsou k
prasknutí plná památek a tak svými nesčetnými medresami připomínají
více než Sovětský svaz spíše Indii nebo podobně. Pro Ekoturisty je
jistě lákavé podhůří Ťan-Šanu, rozsáhlé stepi, poušť Kizylkum nebo
zbytky Aralského jezera nechvalně proslulého díky velkolepým
sovětským projektům na pěstování bavlny v Uzbekistánu a
Turkmenistánu, kdy byly bezpočtem zavlažovacích kanálů odvodněny a
vysušeny takové veletoky jako Amudarja a Syrdarja - jediné velké
zdroje vody v Aralském jezeře... Přes veškeré pokusy a rušení kanálů
jsou koryta obou řek tak zanešena, že si voda ani neprorazí cestu a
tak soudruzi, kteří poroučeli větru, dešti učinili ze čtvrtého
největšího jezera světa kaluž, která se stále více ztrácí z map.
Určitě musí být velice zajímavé vidět tuhle socialistickou
katastrofu z blízka, navštívit rybářské osady, které mají dnes k
vodě několik desítek kilometrů. To se mi sice nepoštěstilo, stejně
jako Termez - pomezí Uzbekistánu, Afghánistánu, Tádžikistánu a
Turkmenistánu ležící právě na Amudarji, ale kromě moderního
Taškentu, jsem navštívil též podhůří Ťan-Šanu v okolí říčky Kumuškon,
historický Samarkand a především pak nádhernou orientem vonící
Bucharu.
|