Pro vstup na Antiguu je třeba vízum, které je možné obdržet na počkání na Velvyslanectví Velké Británie. Víza stojí cca 1200 Kč a je třeba jedné fotografie a vyplnit formulář.
    Při příjezdu na ostrov se vyžaduje zpáteční jízdenka, letenka nebo doklad o ubytování, eventuelně adresa, kde budete bydlet. Po mně osobně nikdo nic nechtěl a odbavení bylo velice jednoduché. Pro všechny případy je dobré mít v zásobě adresu nějakého hotelu (viz. ubytování). Rozhodně nikdo nikdy nebude kontrolovat kde skutečně bydlíte. Vhodné je nezmiňovat se o campování, které je zakázané nebo přísně zakázané téměř v celém Karibiku.
    Při příjezdu a odjezdu z Antiguy se platí se v přístavu a na letišti taxy -  45 EC$ v přístavu a 50 EC$ na letišti.

    Antigua má veliké dvoudráhové mezinárodní letiště V.C. Bird International Airport (kód ANU), které leží východně od hlavního města St. John's - na severovýchodním pobřeží u městečka Coolidge. Letadla odsud létají nejen do zbytku Karibiku a Severní Ameriky, ale i do Evropy. Nejlepší spojení je zřejmě z Londýna společností British Airways, což je přece jen o kousek dražší varianta než cesta do Karibiku s Air France nebo s KLM, ale je to bez přestupu na místní (karibský) spoj a tedy o ten jeden místní (až dost drahý) let méně. Letenka Praha - Londýn - Antigua a zpět může stát okolo 24.000 - 28.000 Kč. Pokud není Antigua jediným cílem v Karibiku, je ekonomičtější přílet z Evropy na jiný ostrov (např. St. Maarten, Guadeloupe nebo Martinik). Antigua má též lodní spojení s Montserratem, ovšem toho se mezinárodně nedá příliš využít, jelikož vzhledem k zoufalé situaci na tomto britském ostrově (vinou přírodních katastrof) je Montserrat jen slepou uličkou, odsud se (kromě vrtulníků) není možné dostat jinam než právě na Antiguu. Plavba rychlostním katamaránem trvá něco málo přes hodinu a stojí 100 EC$ (nebo 140 EC$ zpáteční) + 45EC$ taxa. Spojení s ostatními ostrovy (kromě Barbudy) je výhradně letecké.

    Na Antiguě  jezdí poměrně dost autobusů a mikrobusů (velké autobusy, které jezdí zde jsou obvykle v Karibiku velmi výjimečné). Většina spojů vede z / do nebo přes St. John's, avšak často je zde třeba přestupovat mezi dvěmi autobusovými nádražími - jedno je na severovýchodě města (východní nádraží) a druhé na jihozápadě (západní nádraží). Přes město autobusy nejezdí. Ceny jízdenek jsou různé a dost záleží na náladě a rozpoložení řidiče. Spíš na tom jak velkou pokladničku ve Vás vidí... Když jsem jel ze St. John's do English Harbouru, platil jsem 6,50 EC$, když jsem jel druhý den zpět stejnou cestou, platil jsem 3,50 EC$. Naprosto hloupé je, že autobusy jezdí více méně jen po hlavních silnicích a tak třeba tak významné turistické místo (s delfináriem a spoustou turistických resortů) jako je Dickenson Bay a Runaway Bay je naprosto bez spojení. Obdobné je to i z přístavy, které leží na okrajích St. John's. Nutno podotknout, že se nejedná o krátké, nýbrž několikakilometrové tratě! Z nějakého nepochopitelného důvodu na Antiguě panuje docela značné informační vakuum a informační chaos a nejinak je to i s dopravou. Navíc mě osobně se často stávalo, že informace, kterou mi někdo sdělil byla naprosto obrácená... Když se na cokoli zeptáte máte 50%ní šanci, že to tak je. Na pěší turistiku Anguila příliš není, cesty, horko a dusno jsou velice únavné, navíc tak nějak chybí i to malebné prostředí. Je možné půjčit si auto, ale rozhodně nejde o žádnou láci. Ceny začínají na 40 US$ / den + 20 US$ za místní řidičák (prodává se v půjčovnách). Na Antiguě se jezdí vlevo a provoz především v hlavním městě je poměrně chaotický.
     Taxi lze využít především k dopravě do míst, kam nejezdí bus, ale ani to není nic laciného, je třeba domluvit cenu předem, protože pochopitelně něco jako taxametr je v Karibiku vzácnost. V okolí měst není problém zastavit taxík, ale v jiných místech budete asi odkázáni na náhodu nebo na přivolání telefonem.
    Přesouvat se dá i autostopem, ale rozhodně to není až tak jednoduché jako na většině ostatních Karibských ostrovů. Dá se říci, že Antigua je jedno z nejhorších míst Malých Antil na autostop. Stopování je poněkud odlišné než u nás. Jednak je třeba stát na opačné straně silnice, jednak se nestopuje se ze vztyčeným palcem!!! (toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a proto musí řidiči zvýšit opatrnost) - stopuje se s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Je důležité, často však ne zrovna jednoduché najít si alespoň trochu přijatelné místo pro stopování. Tzn. místo ve stínu, aspoň tak přehledné, aby bylo možné zastavit a místo, kde nesplynete s davem a řidič Vás uvidí. U velkých měst je problém přílišný provoz, mimo hlavní silnice (např. cesta do Dickenson Bay) je problém téměř nulový provoz a tak obstojné stopování je především mezi městy na hlavních silnicích. Na málo frekventovaných cestách jsem zkoušel stejné "finty" jako na Anguille (viz. Anguilla), ale tady to nezabírá. Chce to trpělivost.
     K vnitrostátní dopravě je třeba počítat i dopravu na Barbudu... Možnosti jsou v zásadě dvě - letecky z V.C. Bird Airport na Antiguě společností Carib Aviation na letiště Codrington Airpotr na Barbudě. Létá se 2x denně (letadlo z Barbudy se vrací obvykle tak 30 min. po příletu), zpáteční letenka stojí okolo 75 US$ a let trvá asi 20 min. Druhou možností je trajekt z přístavu Heritage Quay v St. John's do River Dock na Barbudě. Cesta trvá asi hodinu a půl a zpáteční jízdenka přijde na 135 EC$. Trajekt jezdí 6x týdně.
     Na Barbudě není možnost veřejné dopravy. Jediným způsobem pohybu je taxík za cca 50US$ na den. Další možností je pěší přesun. Nevím jaká je možnost půjčení jízdních kol nebo autostopu, ale řekl bych, že Barbuda je tak málo civilizovaná, že s tím bude asi trochu problém.
     Doprava na neobydlenou Redondu neexistuje. A tak snad v případě potřeby leda charterový vrtulník nebo nějaká jachta. Pochybuji však, že by někdo směroval na ostrov bez lidí a téměř bez čehokoli.Barbuda Express: www.antiguaferries.com Carib Aviation: www.carib-aviation.com

    Počasí na Antiguě je horké a vlhké, přesto však příjemnější než na jižnějších ostrovech Karibiku. Občas je cítit i osvěžující vánek, ale není to zdaleka dostatečné.. Teplota, která  se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci téměř totéž), by u nás byla příjemná, jenže tady panuje tropické oceánské klima a tak je velmi nepříjemná  vlhkost vzduchu. Chce to přece jen trochu omezit pohyb. Vítr se příliš nehýbe (jiné je to v období „periody hurikánu“) a stín na Antiguě je více méně výjimečný. Příjemně je chvíli tak okolo tří hodin ráno. Pokud si naplánujete nějakou neplážovou aktivitu, budete asi v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů, kterému se každý vyhýbá, se ukázalo naprosto neškodnou záležitostí… Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový déšť je možné často přečkat v suchu a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší hodinu, dvě.
     Já jsem spotřeboval několik trik denně. Je zajímavé, že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během několika minut doslova zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými způsoby!
     Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí pouze do města) – nejsou nutné. Já jsem nenosil ani slipy a kdyby to šlo, svleču i kůži. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi.

    Jídlo je k dostání téměř všude a to jak již v obchodech, tak v různých stravovacích zařízeních. Jídla je ho dost a je dobré, ale nekřesťansky drahé. Osobně jsem toho moc nekoupil, ale levné jsou banány, ryby a dostupné bývají konzervy luncheon meatu (většinou dovoz z Nizozemska).
    Pití… Toto je mnohem důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Antiguě, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená. Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak raději piju kolu neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a především pak při mém stravování je cukr zdrojem energie. Omezený sortiment nápojů je k mání téměř všude a to ať již známé limonády nebo místní pivo, eventuelně Heineken. Je skutečně životně důležité vypít množství tekutin, já jsem vypil okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na malou jen ráno a večer – 2x za den - ostatní tekutiny projdou kůží!). Ne že by to bylo tak úplně na žízeň, ale celkem laciný je rum.
    Co se týče balené vody je na Antiguě velmi nepříjemným faktem užívání anglických měr - voda je v lahvích o obsahu počítaném na anglické galony, takže běžné 1,5 litrovky nebo 2 litrovky neexistují, namísto toho se prodávají galonové lahve (spíš demižony), tj. cca 3,78 l. Taková lahev je nepoužitelně velká - zabírá příliš místa, zbytečně zatěžuje batoh, je neskladná, překáží a kvůli velkému hrdlu není vhodná na pití z lahve. Navíc vypít skoro 4 litry vody chvíli trvá a než se to podaří je voda nesnesitelně horká a na pití nepoužitelná. Jediné jakž takž vhodné jsou lahve o obsahu okolo 0,6 litrů ty další menší už jsou zase příliš malé (myslím okolo 0,2 nebo 0,25 l). V restauracích nebo k okamžité spotřebě lze využít plechovkové coly (v běžných velikostech) nebo litrové coly ve skleněných lahvích.

    Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitárních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní slupkou! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy – druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná. Larvy schistosom totiž potřebují do tří dnů mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají. Obecně lze říci, že bezpečné bývají pouze některé rychlé toky, toky ve vyšších polohách nebo "sirná voda". Ani jednoho v podstatě na Antiguě není příliš. Možná existují nějaké nezávadné vyjímky, předpokládám, že některá jezera se slanou nebo  s brakickou (smíšenou sladkou + slanou vodou), ale s jistotou to říci nemohu, jelikož mé zkušenosti sem nesahají.
    Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např. hotely, markety atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové hepatitidě A a  tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Antiguu z oblastí s její výskytem. (Já většinou mívám pouze právě očkování proti žluté zimnici – platí 10 let a jistě se neztratí ani žloutenka A).
     Jak jsem se již zmínil je důležité doplňovat vitamíny a sůl. V žádném případě nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejší než v našem mírném pásmu. Nedělá mi problémy chůze – celkem v pohodě zvládám i velice dlouhé treky, z batohem na zádech urazím za den i 30 – 40 km, v nohách je cítím, ale vyspím se a jsem fit. Ovšem hned první den v Karibiku (na Guadeloupu) jsem naprosto neuváženě a nesmyslně urazil necelých 15 km pěšky (skoro v kuse) a výsledek… v šest hodin večer jsem vyčerpáním omdlel… dva dny jsem se zotavoval, neboť jsem nebyl schopen pokračovat dál…
    Na rozdíl od většiny ostatních ostrovů Malých Antil je Antigua na spoustě lokalit přeplněná obtížným hmyzem. Ukrutná situace s komáry je například na letišti. Naprosto zoufalou zkušenost mám z okolí English Harbouru (Pigeon Beach), kde zase po setmění panují oblaka miniaturních sotva viditelných muchniček. Je to o to horší, že na tento minihmyz zabírá repelent jen opravdu chvilku (řekněme 20 minut), pak je nutná aplikace repelentu znovu. Zrovna na pláži Pigeon Beach jsem byl doslova obalen muchničkami... Jednou ranou jich pak sice zabijete deset i víc, ale přesto nikdy neubývají... Mravenci jsou také všude hojně, ale nejsou zvláště nepříjemní. Mouchy otravují místně, ale je to stále ještě snesitelné. Přes den je situace celkem fajn ale v podvečer se značně zhoršuje. Asi čtyřikrát jsem potkal jakéhosi obrovského brouka (naprosto netuším co byl zač) – je černý veliký asi jako menší kanár, jeho let je těžkopádný a velice hlučný, má krátká křídla a krovky z nichž výrazně vyčnívá protáhlejší zadeček. Živí se dřevem a proto ho nejčastěji potkáte v blízkosti různých dřevěných bud, zahradních restaurací a podobně. Prý dokáže velmi bolestivě kousnout i člověka, nicméně není nijak útočný.
    V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit. Z vlastní zkušenosti (z Guadeloupu) však musím říci, že „kopřivová vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a rudý pruh s ztratí po několika týdnech. Krom prvotního ukrutného pálení necítíte celou dobu nic.
    Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte skoro žádné. Vyhnou se vám jak malé šelmičky, tak vačice, leguáni, aguti nebo třeba krajty a jediné co budete často potkávat, jsou krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili. (výjimkou jsou situace po ničivém působení hurikánu). Ve všech hotelích a podobných zařízeních, často též na letišti nebo pod. jsou letáky s informacemi, co dělat v případě bezprostředního nebezpečí hurikánu. Obecně lze říci, že nebezpečí pro turistu je mnohem menší, než se zdá z televizního zpravodajství. Hotely jsou obvykle zděné bytelné budovy, které hurikánu odolají a je malé riziko, že by jste se ocitli přímo v jeho epicentru, tedy tam, kde jeho síla ničí a bourá i takové budovy, jakými jsou hotely. Většinou to v horším případě odnese pouze střecha. Často je omezený přísun energií a vody, ale tím to obvykle končí. Je dobré zásobit se pitnou vodou a pro jistotu i potravinami, to ovšem jen v případě, že se očekává něco opravdu výjimečného.
     Trochu nebezpečí mohou představovat též řidiči - jednak jezdí často opojeni nebo až dost opojeni marihuanou apod. a jednak nejsou zrovna příliš ohleduplní. Často Vás vozidlo na prázdné silnici, přijíždějící "ze zad", míjí úplně těsně, přestože má dostatek prostoru pro objetí.
    V nemnohých zdravotních zařízeních Antiguy se platí záloha 4000 £ předem!!! A přeplatek, pokud nějaký je, se nevrací!!!

    Na Angtiguě se oficiálně platí východokaribským dolarem (=100 centů), který je oficiální měnou většiny území Karibiku (včetně např. britských závislých území; neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu). V obchodech se používá označení EC$ v řeči běžně zkráceně EC dollar, méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar, oficiální bankovní kód je však XCD. Mince jsou velice zvláštní svým tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky...). Na bankovkách je britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných míst z ostrovů, kde se EC$ užívá. Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1 US$. Většinou lze zaplatit též americkými dolary, ale je to nevýhodné. Do stále větší obliby se dostává i Euro, které, zdá se, pomalu ale jistě ubírá na významu americkému dolaru. V bance lze směnit snad všechny konvertibilní měny a někdy měny okolních států (např. Barbadoský dolar).
    Antigua je velmi drahým místem (přinejmenším stejně drahá jako okolní daleko vyspělejší ostrovy, v mnohém i dražší). Ceny uvádím jen velmi orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu prodejny…Pepsi / Coca Cola 0,5l  2,5 - 5 EC$; Voda 0,6 l 3,5 - 5 EC$; Voda 3,78l okolo 5 EC$; Pohled  1,35 - 2 EC$; Známka do ČR  0,9 EC$; Rohlíky - sáček (asi 4 ks) nebo bageta 1,5 - 2,5 EC$; Cigarety Hilsborugh (místní) 3,25 EC$; Luncheon meat (malý) 3,2 - 4 EC$; Hot-dog 3 EC$; Pečené kuře (1/4) + chleba 3,5 EC$; Autobus St. John's - English Harbour 3,5 - 6,5 EC$;  Internet (každých započatých 15 min.) 20 EC$; Vstupné okolo 15 a více EC$.
      Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa) lze v St. John's poměrně často - na karibské poměry běžně, na ostatních místech méně, ale přesto často lze. Výběrové bankomaty jsou v hlavním městě St. John's, na letišti a předpokládám, že i v jiných městech, jelikož i banky nejsou výsadou jen hlavního města.      Prodejny v hlavním městě jsou podobné našim, včetně nějakých supermarketů.. Prodejny mimo město jsou menší - často smíšené zboží.

Nejzajímavější je Barbuda rozhodně pro přírodozpytce - především pak ornitology (na Barbudě žije asi 170druhů ptáků). Největší atrakcí ostrova je Frigate Bird Sanctuary (Rezervace fregatek) - hnízdiště největší skupiny fregatek v Karibiku. Úžasná je prý Palm Beach na západě za lagunou Codrington (plnou brakické vody). Dále se zde nachází několik jeskyní nebo  pozůstatky pevnosti River Fort. Jediným městem (spíše vesnicí) je Codrington, kde také žijí téměř všichni obyvatelé ostrova. Oficiální stránky Barbudy: www.barbudaful.net

Maličký neobydlený ostrov Redonda je zajímavý snad jen poněkud výstřední historií. Objevil jej Kryštof Kolumbus roku 1493. V novodobých dějinách je Redonda neustále oficiálně spjata s Antiguou a poté s Antiguou a Barbudou, což trvá dodnes. Nicméně v roce 1865 Redondu zabral (dle jiných zdrojů koupil) Matthew Shiell z Montserratu a po čase ji věnoval již jako království svému synovi Philippovi (dokonce snad o titul požádal královnu Victorii), který byl na Redondě jen jednou v životě při korunovaci na druhého krále Redondy Felipe I.
    Jeho nástupcem se pak stal básník John Gawsworth (král Juan I.). Právě jmenování Gawswotha bylo asi kamenem úrazu a předmětem následných sporů. Jelikož není trůn dědičný (a je "celoživotní" nebo spíše "dosmrtný") dál se o něj vedli a vedou spory, které dovedly absurdní království k dnešní ještě absurdnější situaci, kdy si královskou korunu nárokují hned čtyři králové.
    Šlo o to, že básník Gawsworth (tedy třetí král - Juan I.) byl též alkoholikem a sliboval království jako nějaký předmět. V 50. letech přebýval v Kanadě v rodině Leggettů, když se jim zrovna narodil syn Max a tak Gawsworth prohlásil, že Max Leggett bude následným králem Redondy. Tato historka se nebere příliš vážně a Max Leggett se o svůj trůn bere asi nejméně. Kromě toho Gawsworth tři roky před smrtí abdikoval a jmenoval následníkem Arthura Jona Robertse, který vládl pod jménem Juan II., jeho následníkem a tedy současným králem se poté stal William Leonard Gates (z V.Británie), který vládne jako král Leo. Toto je zároveň asi nejméně zpochybnitelná verze. Král Leo vlastní nejvíce historických dokumentů a teoreticky tedy nejvíce důkazů. V jeho případě je úředně království nejkompletnější. Krom toho vlastní též The Redondan Foundation (www.redonda.org), kde mj. popisuje historii a jiné záležitosti Redondy.
     Aby toho nebylo málo, jmenoval údajně Gawsworth ještě na smrtelné posteli (tedy po abdikaci) nástupcem anglického básníka Jona Wayne-Tysona, který, coby Juan II., následně předal žezlo opět hned dvěma následníkům. Jedním byl španělský literát Javier Marías, který se snaží kralovat pod jménem Xavier I. (www.javiermarias.es), ovšem i v jeho případě jde o útopii a on sám, zdá se toho faktu využívá spíše pro kšeft. Druhým následníkem prohlásil Wayne-Tyson Roberta Williamsona z Antiguy, ten vzal tento fakt opravdu vážně a je coby král Robert the Bald nevětší konkurencí krále Lea. Robert the Bald (též Bob) kraluje z Antiguyského English Harbouru, vyrábí a prodává Redondský rum a cigarety, vydává poštovní známky se svou podobiznou a podobiznou anglické královny. Dokonce se snaží s královnou Alžbětou komunikovat a scházet (spíš se s ní ukazovat).
    Aby situace nebyla málo absurdní, napsal v roce 2000 králi Robertu the Bald nějaký pan Jiří Mikeš z Česka žádost o zastupování Království Redonda v ČR a tak byl jedním z králů, tedy Bobem, jmenován mimořádným zplnomocněným velvyslancem Království Redonda v České republice. Tím ovšem jeho aktivity končí. Pan Mikeš není ani natolik nadšený jako králové, aby uveřejnil třeba jen malou informaci na internetu. Robert the Bald vede oficiální stránky jeho verze království www.antiguanice.com/redonda. Osobně mi nejpravděpodobnější připadá varianta krále Lea, jelikož už následnictví Jona Wayne-Tysona je zpochybňované téměř každým. Navíc Leo mi připadá, že ze všech králů jediný ze sebe nedělá kašpara a z Redondy reklamu pro zlepšení svých kšeftů. Verze Roberta the Bald a celý jeho příběh mi připadá natolik hloupý, že si říkám, že bych asi měl vést českou ambasádu Redondy krále Lea..., když může pan Mikeš totéž činit Bobovi.
    Jak Leo, tak Robert the Bald užívají jinou vlajku a jiný znak. Na obrázku je vlevo vlajka a znak Lea a vpravo Boba.