Po rozednění stojím ve frontě na jízdenky do Akaby. Máme na ně v přepočtu 40 USD, k tomu 26 USD na jordánská víza a ještě pár drobných navíc. Ani nevystojím celý ten zástup a dozvídám se, že 40 dolarů stojí dvě jízdenky z Akaby do Nuweiby, z Nuweiby do Akaby dělá jízda pro jednoho 32 dolarů a to ještě cizinci platí nějakou přirážku. Nevěřím tomu, ale v kanceláři mi cenu potvrzují...! Do pr...! My se odsud asi fakt nedostaneme! V různých, často i malicherných situacích lidé často říkají: „Svět se pos...!“ Teď však vidím, že to není pravda - to sloveso by mělo být v nedokonavém vidu, protože na některých místech ještě řádně tlačí...!
    Vracíme se na seřadiště taxíků a prodáváme svetr... Neprodáváme - nikdo nemá zájem, leda tak ty noční košile, ale svetr? Ten není dost islámský! Ale přece jen jiskra naděje... Podaří se nám realizovat zběsilý plán - prodat poslední české peníze - stovku. A výhodněji, než jsme čekali. Za 70 liber, tedy za 550 korun... To byl obchod. Už nám chybí jen málo.
    Rychle pryč, než si to rozmyslí. Ženeme se k Sinai Moonu. Cesta je dlouhá. Zkracujeme si ji přes písečné pláně. Už nám chybí jen asi pět set metrů, ale už nás také dojíždí taxík, z něhož vystupují čtyři robustní chlapi. Rozhodli se, že ten kšeft zruší, protože jsme jim dali staré šekely... Na nových je napsáno izraelský nový šekel... Od začátku jsem jim sice říkal, že jsou to české peníze, ale oni zřejmě namísto Czech slyšeli Shekel... Nedá se nic dělat, jsou čtyři a v plné síle. Z našeho pohledu, nádherná rovnice se pomalu, ale jistě rozplývá. Vracíme těch sedm pětek. 100≠550!
    Jsme tam, kde jsme byli, ale aspoň chvíli jsme měli perfektní pocit, že se nám po dlouhé době něco výtečně podařilo. Rozhodně nám to trochu spravilo náladu. Třeba se to ještě jednou povede... Vždyť průměrný Egypťan není žádný inteligent ani myslitel.
    Dostáváme se tedy i s Karlem IV. do Sinai Moonu, kde dojdeme ke slušnému lenošskému závěru: „Budeme tady celej den přemejšlet!“