Během dopoledne je opět vše usušené a v pořádku. Všichni odešli za zábavou a my jsme pány Sinai Moonu. Obsluhujeme, vaříme, prodáváme.
    Navečer se vrací Eldaw (Ildau)a s ním vystupují dvě dívky, Na první pohled turistky. Možná je to ta výměna za mokré koberce, komáry a blechy... Ne, určitě ne, nikdy jsem se netěšil do suchého pelechu jako dneska. V rychlosti pomůžu Fadelovi (Fadýlovi) s večeří a nádobím a jdu spát aniž bych se vůbec pokusil o komunikaci.
    Příští den jdu telefonovat na Izraelské velvyslanectví, jestli již obdrželi ono pozvání. Ale bohužel - žádný fax. Cestou ještě navštívíme beduíny, kteří mají trvale vztyčený stan asi půl kilometru od nás. Dáme si s nimi čaj, poklábosíme a znechuceně se vracíme. Fadel na nás nezapomněl - schoval nám oběd, ale zrovna vyráží pryč... To je zase den.
    Naštěstí nejsme dlouho sami, přichází Zefir (Zefír) a Keedya (Kýďa). Tak si uvědomuji, že nás tady zná už pomalu každý a naopak známe tady pomalu více lidí než v rodné vísce. Ale o to je to v takovýchhle případech lepší. Když je nuda, je za kým jít. Často například chodíme do, poněkud vzdáleného, campu Sinai Star. Jsou tam také jen samí Súdánci, ale všichni perfektní. Navíc zde nepijí nescafé, ale karkedeh, což je čaj z květů súdánského ibišku a to je pohádka...!
    Asi po třech dnech se znovu vrací ta dvě děvčata. Jedna je z Berlína, ale ta druhá z Izraele... Chtě nechtě musíme navázat kontakt, tím spíše, že ani druhý, ani třetí telefon na ambasádu nepřinesl ovoce. Sedíme večer všichni u stolu a rozjímáme. Najednou Ayop (Ajup) vytáhne cigáro... Ne, neřekl bych cigáro, spíš všechno možné i nemožné zabalené v papíru do formy neúhledné asi půlcoulové trubky. Zapálí to a nechává kolovat... Fuj!!! To chutná ještě hůř než vypadá! Jako bych kouřil mýdlo s práškem na praní, trochou mentolu a další spoustou snad stovky různých pachutí. Příšerný smrad, až mouchy a komáři padají na znak. Eldaw říká, že ani sám Ayop neví, co do toho dává. Neskutečné, ale podařilo se nám alespoň se skamarádit s holkama a to už by snad mohl být dobrý příslib pro naši bezvýchodnou situaci, pro tu cestu do Izraele...
    Pomalu nám končí víza a tak se vydáváme do přístavu pro razítko prodlužující jejich platnost. Máme totiž vícenásobný vstup, takže se s každým příjezdem do země legalizuje další měsíc. Je to náramně jednoduché. Tedy asi kdekoli jinde - tady jsme v Egyptě! Nejprve jsme posláni na policii, ale vzápětí se nás přece jen jeden celník ujme. Máme vydržet půl hodiny... Bohužel, zde se veškeré celní procedury odehrávají na lodi, takže končíme s nepořízenou - musíme odjet do Taby. Dobrá - zítra.
    Večer se „u kulatého stolu“ přetřásá naše situace... A výsledek? V pondělí s námi půjde Eldaw zavolat znovu na ambasádu (jeho angličtina je nesrovnatelně lepší). Nepochodí-li, zavolá této dívčině (jmenuje se Noga) a ta již, znalá celé situace, se pokusí spojit s Michal a s Moshem (Mošem). Když to nevyjde, pošle pozvání sama. Opět jednoduché složité řešení.
    Druhý den jedeme do Taby. Holky jedou do Izraele a tak jedem spolu, což se nám výtečně hodí, neboť platí autobus i za nás a ještě se všemožně snaží na hranicích. Ačkoli zase marně... Ach ta byrokracie! Už jsem tam zase byl. Nemám na to žádný papír, ale opět jsem stál v Izraeli - opět pár metrů za egyptskou čárou. To je pocit - zase musím zpátky...! Zase Egypt. Ale aspoň máme nová razítka a další měsíc času na zoufalé pokusy. Ještě v autobuse přijde otravovat nějaký úředník. Něco jsme nezaplatili...?! Chce po nás za něco peníze...! Aha, lidi přijíždějící do Egypta z Izraele platit 5 USD hraniční taxu... Jenže my jsme odsud nepřijeli! Naprosto primitivní záležitost, ale i tak to zabere dobrou čtvrt hodinku než to tomu géniovy vysvětlím. Než pochopí, že mu nic nezaplatíme, jelikož jsme, k naší smůle, v Izraeli nebyli...
    V Nuweibě (Nuvejbě) ještě musíme znovu zaregistrovat pasy a pak zpět do Sinai Moonu. Už to začíná být poněkud skličující. Jeden prostý odjezd ze země (kamkoli) a my kvůli tomu musíme strojit plány jak na bankovní loupež...(a i ta by se nám povedla asi spíše než odcestovat!).