Alexandrie, Iskandária, Město Alexandra Velikého, Město královny Kleopatry, Perla Středomoří, Perla Levanty, arabsky Al-Iskandariyah, či pouze Alex - toto všechno jsou názvy a označení pro obrovské přístavní město na severu Egypta. Bylo, jak název napovídá, založeno Alexandrem 1. Velikým (roku 332 před naším letopočtem). Královna Kleopatra zde spáchala sebevraždu, když se nechala uštknout kobrou. Po dlouhá léta se sem uchylovali Řekové a i dnes je 600.000 obyvatel (z celkových tří milionů) právě Řeků. Alexandrie nepochybné patří do Egypta, ale má v sobě i cosi evropského. Je něčím podobným jako, v přes celý kontinent vzdáleném, Maroku Casablanca (Kasablanka). Severoafrické město se spoustou, nejenom architektonických, prvků Evropy.
    Nepotrpím si na takováto evroafrická sídla, vlastně se mi ani Casablanca ani Alexandrie nijak zvlášť nelíbí, ale srovnám-li život v Alexu s životem v Káhiře, je to o něčem jiném. Samozřejmě islám, Arabi, chaos, špína, ale připadá mi alexandrijský všední den takový svobodnější a bezprostřednější než káhirský. Lidé se tolik nebojí a i styl mají takový volnější. Více, než kdekoli v Egyptě jsou zde vidět rifle, košile, trička a ostatní typicky nearabské oděvy. Kéž by to nějakou změnu přineslo také nám.
    Naše kroky míří přímo do přístavu. Přístavem je obklopeno téměř celé doširoka rozlehlé město. A celý přístav je obehnán masivní, místy i osm metrů vysokou, zdí. Tuny a tuny materiálu. Několik desítek vstupních bran. Leč jen jedna jediné může sloužit cizincům. Když se k ní po složité cestě a příšerně dlouhé době dostaneme, zchladí naši, zdejší evropizací, pookřálou hlavu fakt, že je turistům volně nepřístupný!
    To je pech! Poslední cesta a jsou přes ní závory... Zatím jsme klidní - ještě není nic ztraceno. A když to nevyjde zde, jsou přístavy ještě v Suezu, Port Saidu a spoustě menších měst... Ovšem nevyjde-li ani jeden, zbydou už jen dvě zhola nesmyslné možnosti. Buď si doslova nakrást na cestu do Jordánska, nebo do Izraele přes "zelenou"... Jasně je to nesmysl... Už se vidím, jak vykrádám banku. A překročit na černo hranici, když jsou po celé její délce kulometná hnízda a vojenské tábory, to se také asi sotva podaří. Prozatím si z toho dělám jen legraci, neboť několik malých šancí ještě žije a hlavně vím, že tady klidně můžeme zůstat až do května! Pak již definitivně končí víza i jakékoli další možnosti jejich prodloužení. Ale na to ani nemyslím, jelikož to je to poslední, co bych si přál - zůstat v Egyptě bez koruny tři čtvrtě roku.
    Snad nás něco napadne. Vláčíme svá. těla po pobřeží, navštívíme Alexandrijské národní akvárium a dostáváme se až na ostrov Faros. Dnes je spojen náspem s pevninou, ale býval osamocen v moři a kdysi na něm stával věhlasný Alexandrijský maják -jeden ze sedmi divů světa. Ty doby jsou dávno pryč. Žádný starobylý maják již neuvidíte, ale z jeho trosek byla někdy v 15. století zbudována malá pevnost a ta tu stojí dodnes. Je známa jako Pevnost Kajta-Báje (či pouze Kajt-Báj). Je to poměrně malá stavba, zvenčí vzdáleně připomínající svým uspořádáním Bratislavský hrad. Čtvercový půdorys a v rozích věže. Uvnitř se nachází Muzeum námořnictví. Jdeme se pokochat. No kochat se vcelku není čím. Nejsou tu k vidění žádné velké zázraky. Kostra plejtváka (druh největších velryb), několik napodobenin korálových útesů, sušení krabi, mušle, lastury... Za zmínku stojí, ačkoli spíše v legraci, snad jen rodinka kapustňáků. Kapustňáci jsou vodní savci z řádu sirén, známí též jako ochechule, nebo mořské krávy. Spásají vodní rostliny, přičemž se zdržují převážně ve svislé poloze, což bylo také příčinou vzniku mýtů a bájí o mořských pannách. Ale zpět k této rodince... Mládě je nepovedená sádrová maketa, ale opravdovým bonbónkem je pár dospělých vycpaných jedinců. Preparátor byl zřejmě šikula... Kapustňáci jsou v horším stavu, než vycpaný soudruh Lenin. Jsou různě donatíraní barvami a to v jejich sytém a lesklém odstínu! Je to opravdu obrázek - tak pestré nejsou ani dětské omalovánky! Pomerančově oranžové jazyky i tlamy, sytě modrá břicha... Ale co mě zaráží nejvíce... Táta kapustňák... Kapustňák má totiž za normálních okolností penis ukryt v jakémsi břišním záhybu (samozřejmě s výjimkou doby kopulace). To znamená, že kapustňákovi, který se právě nepáří, není vidět pohlavní orgán. Tady je celá rodina preparována ve "stojící" poloze a táta s plně ztopořeným pohlavním údem. Ke všemu krvavě rudě natřeným... Ale ani máma kapustňáková se nijak nestydí... I její vnější genitálie jsou detailně, až přehnaně precizně, vymodelovány (a vyvedeny v červené barvě). A to všechno prosím v Egyptě! V zemi, kde obyčejně mladí lidé netuší, jaký je rozdíl mezi jedinci opačného pohlaví (vědí-li, že nějaký rozdíl vůbec existuje). Kapustňáci jsou skutečně groteskní. Za celou dobu jsem se v Egyptě nepobavil tak, jak dnes.
    Kéž by se denně odehrávali pouze takovéto veselé příhody. Hned by vše bylo jiné. Alespoň při takových příležitostech by byl důvod zapomenout na všední starosti a trable.