Přespáváme v Sinai Moonu na terásce - na matracích z „africké trávy“, ale tři dny stačí...! Noci jsou přímo odporné. Mračna komárů. Repelent třikrát i pětkrát za noc, ale zbytečné. Stejně si komáři najdou místečko, kam zarazit pípu a sát jak upíři. Jsou to příšerné probdělé noci! A k ránu, když se moskyti zklidní, vystřídají je mouchy... Celé tělo s rozškrábanými pupenci je ideální pro tyto blanokřídlé bestie. Člověk se jen všemožně vrtí a bez ustání ohání, zabíjí jednu mouchu, za druhou, ale ani tato poprava není nic platná. Snažíme se mouchy ignorovat, ale zkuste to... I kdybych to vydržel, připadal bych si jako obrovské osmdesáti kilové ho...! Nedá se svítit, končí noci pod širákem, hned ráno rozbíjíme stan s moskytiérou.
    Asi po dvou hodinách se tento krok ukázal být přímo geniální, neboť zrovna začalo pršet a nocovat pod řídkou rákosovou střechou by se stejně nedalo. Po dlouhé době déšť. Oba dva nás hned napadlo to samé: vykřesali jsme jiskru naděje, i když nejistou. Říká se: „Nemusí pršet, stačí, když kape.“ A tady se spustil po tak dlouhé době liják, který jsme tady ještě neokusili... Když kape - stačí to - je to dobré, to znamená, že když prší, je to ještě lepší... a tady leje a leje! ... no to jsou ale bláznivé úvahy.
    Michal dnes odjíždí a nám nezbyde, než pět dní čekat. Déšť ustal, moře je o dobrých čtyřicet metrů blíže k našemu stanu, ale je krásně, jakoby včera ta futéř ani nebyla. Večer Charlie přinesl samak - tedy ryby. A né ledasjaké. Přinesl dvě papouščí ryby. Jsou to zajímavá stvoření - živí se převážně koráli, takže jejich tlamička je uzpůsobena sběru potravy - uždibování malinkých těl láčkovců z jejich překrásných vápenitých schránek. Většina lidí si myslí, že mořský korál je ta nádherná červená, zelená, či modrá, rostlinku připomínající, věc rostoucí na dně mořském, ale není to tak docela pravda. Korál je miniaturní láčkový živočich připomínající nezmara a to rudé, tyrkysové, či akvamarínové, co tak obdivujeme, je jen jeho schránka, respektive schránka pro celou milionovou kolonii korálů, bez níž nemohou žít. Aby byly papouščí ryby schopny ulovit a vylovit láčkovce z maličké dírky v tomto vápenitém útvaru, jsou vybaveny jakýmsi, papoušky připomínajícím, „zobákem“. Odtud tedy to označení. Znám papouščí ryby z obrázků, televize i mořských akvárií, ale nikdy jsem je nejedl, takže jsem zvědav, jak si s nimi Fadel poradí... Miluji mořské ryby, takže mi to nedá, abych se mu nekoukal pod ruce...
    Pro gurmány snad alespoň „skororecept“ (vhodný zřejmě na všechny druhy ryb): očistit rybu a po celém těle ji „vyřezat síť“, jako když se nakrajuje párek na opékání. Smíchat asi tři větší hlavy česneku s množstvím soli (tak 1:2) a šťávou z jednoho citrónu, trochu octa, nějaké zdejší koření (pravděpodobně stačí běžná směs na ryby) a vše mírně zahustit hladkou moukou. Tuto směs poté vetřeme do zářezů v rybě a celou rybu ve směsi obalíme. Na závěr ještě obalit v mouce a pak už je to raz dva. My jsme měli ryby rožněné na dřevěném uhlí a byly znamenité. Vřele doporučuji komukoliv.
    Když už jsem u těch receptů, pamatuji si ještě jeden - velice obyčejný, ale chutný: tři velké cibule zpěníme na palmovém oleji (snad stačí i náš běžný olej), přidáme tři až čtyři na kostky nakrájená rajčata, dvě až tři nakrájené papriky a za chvíli ještě pět rozkrájených brambor. Osolíme, opepříme, přidáme mletý kmín (poměrně dost - ale dle chuti každého). Chvíli necháme jen tak na ohni za občasného míchání, poté podlijeme vodou (asi 3 dcl) a stále mícháme. Ještě jednou pokrm podlijeme a necháme dusit. Asi po deseti minutách přidáme zhruba půl hlavičky třeného česneku a dusíme do měkka (podle potřeby podléváme).
    Nejde sice o žádná sváteční jídla, nicméně je to stokrát lepší než egyptský foul (boby), či falafel (plněné chlebové placky s fazolovým pyré). Rozhodně jde v obou případech o výtečné znamenité pokrmy, které zvládne každá, byť jen trochu zručná kuchařinka.
    Dobrou chuť !!!